Na to ráno před deseti lety většina pamětníků jen tak nezapomene. Už před dvěma dny rozvodněná Bečva zpustošila Troubky a zalila Přerov, Morava mezitím zatopila Litovel a nezadržitelně se hnala k hanácké metropoli. V noci z osmého na devátého července rozdělila město na dvě části. Olomoučané nevěřili svým očím.

Elektřina přestala fungovat o půlnoci. Jindy poklidná řeka hltala nepřipravené město a za ní zůstávala zkáza. V mnoha domácnostech chyběla pitná voda a potraviny, lidé byli odkázáni na pomoc záchranářů. Koordinace záchranných akcí však prakticky nefunguje: primátor Kosatík je na dovolené, Ústřední povodňová komise prchá před vodou z místa na místo, telefony jsou hluché. Improvizované vysílání olomouckého studia Českého rozhlasu pomáhá informovat alespoň ty šťastnější, kteří mají radiopřijímače na baterky.

Škody šly do desítek miliard korun, voda zmařila i mnoho lidských životů, několika tisícovkám vzala střechu nad hlavou. Co se od té doby změnilo?

V prvních letech po povodních se nedělo téměř nic, lidé po každém vydatnějším dešti s hrůzou sledovali Moravu a obávali se nejhoršího. Další rána přišla po devíti letech. Na jaře 2006 se voda rozlila znovu, i když méně. Největší škody napáchala řeka v Černovíře (fotogalerie) a Chomoutově. Až tyto druhé povodně konečně odstartovaly výstavbu protipovodňových opatření v Olomouci. „Jsem rád, že jsme k desátému výročí povodní dostali konečně dárek v podobě nové hráze,“ komentoval situaci předseda KMČ Černovír Ladislav Řoutil. Pokud řeka černovírské znovu nepřekvapí, měla by je nová hráz chránit od příštího jara.

Staví se i přímo ve městě. U plynárny se buduje obtokový kanál s jezem, který má být dokončen už letos v září. Po vyhodnocení příčin a dopadů povodně v roce 1997 bylo přistoupeno k variantě úpravy koryta Moravy v takovém rozsahu, aby bezpečně převedlo třísetletou vodu. Moravou by tak po dokončení mohlo protékat až 650 kubických metrů vody za vteřinu. V dalších etapách se počítá s rozšířením koryta na tento průtok prakticky v celém městě. „Narážíme však na problémy s některými vlastníky pozemků,“ líčí klasickou situaci Mojmír Pehal, ředitel olomouckého závodu Povodí Moravy, „jde přitom třeba o dva metry pozemku, na kterých jsou zahrádky, a jejich majitelé se jich odmítají vzdát.“ Jedná se například o zahrádky u Kojeneckého ústavu.

Na financování rozsáhlého projektu byla zřízena půjčka u Evropské investiční banky, podílí se i město a kraj.

Podstatných změn doznala i organizace. Integrovaný záchranný systém má zamezit chaosu, který vznikl v roce 1997, zprávy se nyní mohou šířit pomocí emailů a mobilních telefonů během několika vteřin a záchranné práce tak lze koordinovat velmi efektivně. V roce 1997 se naprostá většina informací šířila pomocí telefonů, které v zatopených oblastech stejně nefungovaly. Záchranáři mají navíc už celou řadu zkušeností, které jim před deseti lety chyběli. „Povodně by nás už nezaskočily,“ tvrdí shodně.

Deset let po ničivé povodni se tak konečně začíná v Olomouci viditelně proti velké vodě bojovat. Nakolik budou protipovodňová opatření účinná prověří až čas. Na tom, že se velká voda vrátí se ale odborníci shodují. „V měřítku dalších dvaceti let se může odehrát jedna povodeň o velikosti dejme tomu povodně z roku 2002 a pár menších vod na úrovni roku 2006,“ tvrdí geolog Václav Cílek, jeden z předních odborníků na povodně. Podle něj se naše země nachází v období povodňového neklidu. „Neklidná období trvají 30 až 50 let a velké záplavy jsou v nich od sebe vzdálené průměrně jedenáct let,“ vysvětlil. Pokud se jeho předpovědi potvrdí, přicházejí současná protipovodňová opatření deset let po ničivé povodni z roku 1997 opravdu na poslední chvíli.