Do Olomouce opět po osmi letech přišel sochař a tvůrce objektů Václav Fiala z Klatov. Před osmi lety se v Olomouci zúčastnil sochařského sympozia Sloup a neodjel z Hané bez vzpomínek. Fialův návrat má tentokráte podobu výstavní. Nabídl Olomoučanům impozantní podívanou. Na nákladním autě přivezl velmi objemné a těžké objekty, které vytvořil z mramoru, kolejnic a dřeva.

Návštěvníkovi se poněkud zastaví dech, když si uvědomí, jaký transport výstavě předcházel, co všechno muselo být vykonáno, abychom se mohli „podívat“.
Václav Fiala je mladík, jenž před dvěma lety minul padesátku, v sedmdesátých letech vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, v osmdesátých letech prošel křížem krážem Indií a Nepálem a věnoval se až do devadesátých let malbě a grafice. K absolutní svébytnosti se dopracoval v letech osmdesátých a svět jej hned zaregistroval; Tvořil a vystavoval ve USA a v Austrálii. Je dvojnásobným laureátem Sydney Sculpture a zabývá se pracemi pro veřejný prostor.

Výstava v Galerii Caesar nabízí návštěvníkovi tři svébytné okruhy z Fialovy tvorby. Prvním okruhem jsou nápadité kompozice z železničních kolejnic, v nichž je jednak zasuta zkušenost grafika, ale také bůhvíkde nabytá dovednost technická. Objekty udivují silou výrazu, estetickým zhodnocením geometrie a průmyslové materie.
Fialovy Náhrobky nejdříve vrtají v návštěvníkově mozku. Ten je musí omakat, aby se přesvědčil, že jde o monolitní objekty a nikoli o umné spojení rozličných hmot. Žula leštěná a přírodní představuje varianty pro zrak skoro neslučitelné s představou, že by „dvojí“ mohlo být „unikum“. Když na to divák přijde, vyústí jeho objev v úžas.
Obdobné šokující účinky mají velkoobjemné dřevěné prostorové realizace, připomínající „ježky v kleci“, jakési hlavolamy, které nabízejí při jejich „obcházení“ desítky originálních vjemů. Objemy jsou schopny spolu rozmlouvat a citlivý divák je jim schopen „očima“ naslouchat.
Zářijová výstava je vhodné loučení s létem.