V Arcidiecézním muzeu v Olomouci byly ve čtvrtek 17. května zpřístupněny dvě pozoruhodné výstavy . 

První informuje o restaurování monstrance, nazývané Zlaté slunce Moravy, jež je skvostem stálé expozice AMO a jednou z nejcennějších památek olomoucké arcidiecéze, druhá umožňuje zhlédnout zatím dosud největší výstavní soubor malovaných renesančních epitafů v českých zemích, jaký kdy byl u nás shromážděn.

Zlaté slunce Moravy
O první výstavu se zasloužila jako kurátorka Helena Zápalková, restaurováním skvostu byl v roce 2005 pověřen pražský restaurátor Ivan Houska. Monstrance Zlaté slunce Moravy byla podrobena restaurátorskému průzkumu, a ten vyústil do komplexního restaurátorského zásahu, jehož výsledkem je nejen dokonalý stav monstrance, ale i její hlubší poznání, včetně podrobné inventarizace šperků a drahých kamenů.
Vznik monstrance byl spojován s iniciativou W. H. Schrattenbacha, který na její zhotovení odkázal své klenoty. Výzkum archivních dokumentů však prokázal, že bezprostřední impuls vzešel od děkana olomoucké kapituly Kašpara Florentina z Glandorfu a kanovníka Jiřího Jindřicha Mayera z Mayerswaldu. Monstranci zhotovil podle modelu olomouckého sochaře Jana Antonína Richtera brněnský zlatník Andreas Vogelhundt. Je to jeho jediné dochované dílo. Restaurování skvostu přibližuje návštěvníkům vystavený soubor fotografií a dokumentů, ale i velmi instruktivní film.

Malované renesanční epitafy v českých zemích
Obrazové epitafy jsou specifickým druhem renesančního umění, který se v Evropě pěstoval bezmála tři sta let. Ačkoli slovo epitaf znamená „k hrobu příslušející“, umělecká díla takto označovaná byla instalována v kostelech, byla součástí jejich výzdoby a přispívala k proslulosti osobnosti, popřípadě rodu, z něhož pocházely. Epitafy měly podobu rozměrných obrazů, na nichž byl vyjádřen vztah ke spáse a byla představena formou portrétů rodina „donátora“. Epitaf se pořizoval za života objednatele a nad hlavami portrétovaných, v případě že zemřeli za života donátora, byly dělány křížky. Epitafy měly velkou vypovídací schopnost. Často připomínají počet sňatků (ovdovění), počet narozených dětí apod. Z epitafů lze odvodit i víru – katolíci užívali k obrazové výzdobě mariánských motivů, protestanti dávali přednost Golgotě. Epitafy měly nejednou podobu plasticky řešeného oltáře, jindy oltářního obrazu, mnohé byly malovány na měděné plechy. Výstava je rozsáhlou a objevnou expozicí; o její přípravu i zpracování katalogu se zasloužil Ondřej Jakubec.
Muzeum umění Olomouc připravilo expozice, jež budou atraktivní nejen pro domácí olomoucké publikum, ale po celé léto i pro návštěvníky města o četné turisty. Obě výstavy budou probíhat až do 28. srpna.