Reklama

Úterý 19. března 2024, svátek má Josef, venku je 1 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Nový ředitel dopravního podniku Michalík: Papírové jízdenky časem zmizí, tramvaje jsou budoucnost

Rozhovory

21.1.2021

Jan Procházka

Od prvního ledna má Dopravní podnik města Olomouce nového šéfa. Jaroslav Michalík podle svých slov přebírá společnost v dobré kondici, když se ale rozpovídá, vidí jasně místa, kde bude potřeba "přidat". Jak vnímá budoucnost tramvajové dopravy? Přejdou autobusy na vodíkový pohon? A kdy zmizí papírové jízdenky? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru. Dotkli jsme se i automobilového byznysu, kde pracoval předtím a věřte tomu, i létání.

Městské firmy prošly před nedávnem restrukturalizací, nemají už ředitele a podobné funkce, vedením společností i jednotlivých úseků jsou pověřeni členové představenstva. Správně se tedy funkce Jaroslava Michalíka jmenuje předseda, pověřený řízením společnosti. "Pane předsedo" se mu ale většinou neříká, v ředitelně prostě sedí ředitel. I já si dovolím toto oslovení zachovat.

Jak často jezdíte MHD, pane řediteli?
Přiznám se, že moc často ne. Bydlím mimo Olomouc, takže dojíždím autem. Ale inspekční jízdy tramvajemi i autobusy jsem už samozřejmě podnikl.

Členem představenstva dopravního podniku jste se stal loni v březnu, do té doby jste prakticky celý profesní život pracoval v automobilovém průmyslu. Co vás přimělo k opuštění soukromého sektoru a přechodu do městské firmy?
Na podzim roku 2019 jsem se dozvěděl o výběrovém řízení na post finančního ředitele, nebo, chcete-li, ekonomického náměstka dopravního podniku. Ještě předtím, než jsem se dostal do automobilového průmyslu, působil jsem poměrně dlouhou dobu v České spořitelně, k financím nemám tedy úplně daleko. Tím pádem jsem mohl svázat zkušenost z banky s tím, co jsem prožil v automobilovém průmyslu. Služby jsou hodně podobné z pohledu údržby, servisu, přípravy vozidel… Rozhodl jsem se to vyzkoušet a ono se to povedlo. Pochopitelně se ukázalo, že průnik autoprůmyslu a dopravního podniku není tak velký, jak jsem si myslel (smích). Ale ta desetiměsíční zkušenost mi zase pomohla, když jsem se přihlásil do výběrového řízení na předsedu představenstva.

Jak moc velká změna to pro vás byla? Mám na mysli přechod ze soukromého sektoru do velkého podniku?
Co se týká řízení lidí, v zásadě to velký rozdíl není. Jiné to ale samozřejmě je v oblasti rozhodování. Pokud působíte v soukromém sektoru, co si rozhodnete, to si uděláte, sám za sebe jdete do rizika úspěchu nebo neúspěchu. Kdežto tady je to podřízeno veřejným penězům, pravomoci jednotlivých členů představenstva jsou poměrně vysoké, nad vámi sedí ještě dozorčí rada a valná hromada. Nemůžete dělat, co si zrovna vymyslíte. Jak říkám, pracujeme s veřejnými penězi, kontrola je přísná a to je v pořádku.

Ing. Jaroslav Michalík
(* 1968, Olomouc)

Vystudoval matematické gymnázium, titul inženýra získal na Vysoké škole báňské v Ostravě. Pracoval v bankovnictví, zastával manažerské pozice v několika společnostech, zabývajících se prodejem automobilů. V představenstvu DPMO je od března loňského roku, od 1. ledna 2021 je pověřen řízením společnosti.
Je rozvedený, má dva dospělé syny. V současné době žije v Dolanech.

V jakém stavu dopravní podnik přebíráte?
Já myslím, že je ve velmi dobrém stavu. Pracovní pozice máme v podstatě všechny obsazeny, jsme poměrně slušně finančně zabezpečeni, plníme veškeré podmínky smlouvy o závazku veřejné služby a to i z pohledu průměrného stáří vozového parku. Kde se nám ale nedaří, jsou ty oblasti, které nejsou vidět.

Co tím myslíte?
V lokálních místech tramvajových tratí je svršek a spodek tramvajové dráhy ne zcela v dobré kondici, stejně tak napájecí a zpětné trakční kabely… Tam máme dluh a potřebovali bychom přidat. Není to nebezpečné nebo v havarijním stavu, ale víme, že střední opravy a případné rekonstrukce úseků tratí jsou před námi.. Bohužel, teď s tím nic moc dělat nemůžeme, přestože bychom na to měli lidi i prostředky. V současné době totiž probíhá celá řada rekonstrukcí a kdybychom zavřeli další křižovatky, doprava v Olomouci úplně zkolabuje.

Můžete zmínit, kterých míst se to týká?
Zcela určitě bude nutné dokončit opravu kolejové křižovatky u Okresního soudu, zde již proběhla rekonstrukce zhlaví do ulice Havlíčkova, zbývající dvě budou realizovány po zprovoznění úseku tratě na ulici Masarykova. Čeká nás také dokončení druhé části opravy úseku tratě na Brněnské, kde vzhledem k geometrickým polohám koleje byla dočasně snížena rychlost jízdy tramvají. A mohl bych pokračovat...

S jakou vizí do dopravního podniku přicházíte? Kam byste ho rád posunul?
Je otázka, kam bych ho rád posunul a kam budeme posunuti… Moje priorita, kterou jsem prezentoval i výběrové komisi, je snížení provozních nákladů. Je samozřejmě několik kapitol, kde se to dá udělat. Jednou z cest je elektronizace jízdného, což je projekt, který už běží. Ono se to možná na první pohled nezdá, ale prodej jízdenek, ať už na pokladnách nebo prostřednictvím automatů, nás stojí spoustu peněz. Automaty jsou většinou už za zenitem, jejich údržba je drahá, i manipulace s penězi stojí spoustu peněz! Když zneužiju ostravský slogan Bezpapírová Ostrava, chtěl bych i bezpapírovou Olomouc. Digitalizace je skvělou možností, jak snížit náklady.

Samotný dopravní podnik, jak jsem říkal před chvilkou, funguje, ale ledacos by mohlo fungovat lépe, efektivněji. Je tu řada informačních systémů, které pochází ještě z devadesátých let. Sice slouží stále dobře, ale s jinými nástroji nekomunikují. Inovace informačních systémů na mnoha místech odstraní zbytečnou ruční práci. Nechť pracují stroje.

Mluvil jsem i o údržbě a opravách: pokud to funguje na hraně, vynucuje si to mimořádné opravy, které stojí nemalé peníze. Pokud se podaří určité úseky kompletně zgenerálkovat, nebudeme muset hasit problémy mimořádnými opravami, které jsou v konečném součtu mnohem dražší než rekonstrukce.

Hodně se v poslední době mluví o tramvajové dopravě. A to nejen kvůli probíhajícím rekonstrukcím a stavbě pokračování trati na Nových Sadech. Zaznívají také ne nevýznamné hlasy, že tramvajová doprava je příliš drahá, že pro Olomouc je to moc velký luxus a že by bylo lepší ji spíš zrušit… Jak vy vidíte její budoucnost?
V provozních nákladech samozřejmě vidím, že tramvajová doprava je proti autobusům dražší. Je to způsobeno tím, že jsme nuceni opravovat a udržovat tramvajové tratě a všechno okolo. Pokud by nám někdo nařídil, že musíme opravovat i silnice, po kterých jezdí autobusy, případně za to platit, domnívám se, že rozdíl by nebyl až tak veliký. To jen na okraj.

Nicméně význam tramvajového provozu bude ještě stoupat. Evropská unie nás tlačí k používání nízkoemisních a bezemisních vozidel. Čím to dnes splníte? Tramvaje, trolejbusy, případně elektrobusy nebo vodík. Pohon na CNG je posunutý do kategorie nízkoemisních vozidel. Od 1. srpna 2021 vstoupí v platnost vyhláška, která říká, jakou část vozidel můžete mít v dieselovém provedení, jakou musíte mít v nízkoemisním a jakou v bezemisním. Naše autobusy jsou dnes, mimo jednoho elektrobusu, naftové. Pro nás to znamená, že veškeré nákupy autobusů po tomto datu budeme muset plánovat s ohledem na to, že si už nesmíme kupovat „jenom“ diesely, ale musíme k nim přibrat typ vozidel, která splňují nové požadavky. Čeká nás proto strategické rozhodnutí, jakým směrem se Olomouc vydá. Na to se dnes zpracovávají studie. Zatím ještě nemáme závěry, ale asi nejrozumnější se nám zatím jeví vodík. A tím se vracím k vaší otázce. Pokud se totiž vydáme tímto směrem, bude to stát nemalé peníze, údržba, vybudování zázemí, cena toho paliva… Budeme možná všichni rádi, že tu tramvaje jsou a možná že budou nejlevnějším provozem, který tu máme. Jeden krátký autobus s palivovým článkem stojí kolem dvaceti milionů korun.

Pro srovnání, dieselový Solaris vyjde na kolik?
Tam očekáváme cenu okolo šesti a půl milionu korun. Ten rozdíl je obrovský. Proto, když jste se ptal na význam tramvajové trati do budoucna, odpovídám znovu, že budeme, stejně jako řada jiných měst, nejspíš rádi, že ji tu máme. A stejně tak budou jinde rádi za trolejbusy.

Foto: Jan Procházka

Je mi jasné, že z pozice šéfa dopravního podniku nemůžete plánovat, kde se co postaví, ale když se bavíme o rozvoji tramvajové dopravy, kde všude by tramvaje pomohly?
Město má plán rozvoje tramvajových tratí. V zásadě jde o to, aby tramvaje jezdily tam, kde bydlí hodně lidí. Z mého pohledu je to otázka tužka, papír, kalkulačka. Až budeme vědět, kolik opravdu stojí nákup a provoz jednotky na vodík, případně jiné médium, matematika je pak poměrně jednoduchá. A je jasně vidět, že trať, která se postavila třeba i před sto dvaceti lety, dodneška funguje. Životnost je veliká.

Díváme se do budoucnosti, tak pojďme ještě dál. Stále častěji je zmiňovaná autonomní doprava, tedy vozy bez řidiče. Je to veliké sci-fi, nebo myslíte, že bychom tu něco takového za pár desítek let mohli mít?
Proč bychom nemohli? Když se podíváte, kde jsme byli před deseti lety, vývoj jde strašlivě rychle kupředu. Pokud by už dnes autonomní vozidla byla v nabídce, asi bych byl trochu opatrný a počkal, až to vyzkouší někde jinde (smích). Pokud tento trend někdy přijde, určitě ale dorazí i do Olomouce. Ale to bude spíš úkol pro mého nástupce.

Tak pojďme v budoucnosti ještě zůstat. Současná Koncepce udržitelné mobility, kterou vytvořilo město jako výhled na dobu kolem roku 2030, zmiňuje i takzvanou vlakotramvaj. Tedy jakýsi hybrid mezi regionálním vlakem a tramvají. Jezdit by měl z Horky, na křižovatce Litovelské a Palackého se napojit na tramvajovou trať a pokračovat přes město. Myslíte, že i tímto směrem by mohla budoucnost MHD v Olomouci kráčet? Nebo je to utopie?
Proč ne? Nemyslím si ale, že by to bylo v dohledné době. Současné technologie to totiž neumožňují. Vlaky nemůžeme pustit na tramvajové tratě. Máme sice stejný rozchod, ale vlaky jsou podstatně těžší a navíc používáme i jiné typy kolejí. Problém je i v jiném napětí napájecí soustavy. Ale pokud se tyhle problémy vyřeší, tak to klidně fungovat může. Než se ale najde nějaký integrátor, který se do toho pustí a dá to dohromady, uběhne nejspíš spousta času.

Nebylo by řešením, pokud by tramvaje zvládly jezdit bez trolejí? Ať už díky akumulátorům nebo přechodu na vodík?
Dnes se zkouší všechno. Vždycky se ale musí najít nějaký průkopník, dostatečně bohaté město, které se do toho pustí. A my jako Olomouc nejsme určitě v pozici, abychom byli lídrem. Budeme vždycky čekat na technologie, které se prověří a osvědčí jinde. A pak se tou cestou vydáme taky.

Mluvil jste už před chvílí o elektronizaci jízdného. V jaké fázi ten projekt v tuto chvíli je? Zmizí z Olomouce papírové jízdenky?
V horizontu několika let papírové jízdenky zcela určitě zmizí. Jen nevíme, kolik těch let bude. (smích)

Mluvilo se o tom, že v každém voze bude bezkontaktní terminál. Tak, jak to funguje třeba v Ostravě…
Ano. Bylo nachystané výběrové řízení, ale bylo zrušeno, přiznám se, že už nevím z jakého důvodu. Na jaře se chystalo nové, nicméně přišel koronavirus, zastavily se dodávky komponent z Číny a bylo evidentní, že se do nové soutěže nikdo nepřihlásí, protože garantovat dodržení termínů nebylo možné. Tím se to celé zpozdilo. A v nedávné době se objevila informace, že Evropská unie vypíše dotační tituly na období do roku 2027 a že by bylo možné nákup těchto zařízení financovat prostřednictvím dotací. V tu chvíli jsme samozřejmě všechny přípravy zastavili. Veřejnost ani naši nadřízení by nám neodpustili, kdybychom utratili nemalé vlastní peníze za něco, co je možno financovat z dotací. Čekáme, že letos budou dotační tituly vypsány a z těch bychom rádi na tento systém čerpali prostředky.

...aby mohly být terminály, nebo tedy správněji validátory, v každém vozidle?
Ano. Zatím plánujeme, že by mohly být u každých dveří. Ale sbíráme zkušenosti právě třeba z Ostravy, abychom to správně vyhodnotili. Třeba v Praze jsou totiž validátory, pokud se nepletu, jen v tramvajích a pouze jeden přístroj na vůz. Uvidíme.

Mluvil jste o tom, co dopravní podnik trápí, ale takový evergreen, který tu ještě nezazněl, je depo. Mluví se o něm s různou intenzitou možná desítky let, ale stále je jenom na papíře. Aktuálně se hovoří o prostoru v Neředíně, kde by mohlo vzniknout výhledově někdy za patnáct možná i více roků… Přitom je jasné, že máte stále větší problémy s parkováním vozů, údržbou… A tramvajový provoz bude narůstat, buduje se nová trať. Budete za depo lobbovat?
Co se týče tramvajového provozu, letos si trochu pomůžeme. Chystáme se u nádraží budovat nový odstav pro osmnáct vozů, bude tam i prostor pro základní údržbu a pravidelné prohlídky.

Ale už jsou nám stávající parkovací plochy, zejména pro autobusy, hodně těsné. A pokud se bavíme o tom, že možná budeme donuceni budovat zázemí k provozu autobusů na vodík či plyn, už to opravdu nemáme kam umístit. Na našich parkovacích místech to nejsme schopni realizovat. Nové depo tedy stoprocentně potřebujeme. Čím dříve, tím lépe. Budu na to tlačit, otázka ale samozřejmě je, co bude a co nebude možné.

Lokalita v Neředíně vedle hřbitova se vám jeví jako vhodná?
Je to poměrně zajímavé. Samozřejmě z pohledu mrtvých kilometrů je výhodnější, mít depo v centru. Ale tady není, kde ho postavit.

Ten zmiňovaný odstav tramvají u nádraží asi přinese jen částečné ulehčení…
Je to tak. Bavili jsme se o rekonstrukcích a ještě tu nezazněla jedna informace. Stejně, jako byla řešena ulice 8. května, bude potřeba řešit i Sokolskou, která je opravdu na hraně. V ten okamžik máme problém s údržbou a parkováním tramvají. Odstav u nádraží nám částečně pomůže.

Zmiňovali jsme to na začátku a pojďme se k tomu ještě v závěru vrátit. Pracoval jste mnoho let v automobilovém byznysu. Co přesně jste dělal?
Zabýval jsem se prodejem a servisem vozidel koncernu Volkswagen. Měl jsem v Olomouci zastoupení Seatu a VW. Asi před šesti lety jsem to odprodal, ale u Volkswagenu jsem zůstal. Přidal jsem se ke společnosti Louda Auto a měl jsem na starosti jejich moravskou a východočeskou část. Byla to zajímavá životní etapa. Auta mě vždycky bavila, takže jsem si prožil část života se svým koníčkem. Ale už je to dávno.

Při rozhovorech se obvykle poslední otázkou často ptám na to, jak dotyčný relaxuje. Nezřídka se totiž dozvím něco, co bych třeba nečekal. Jak relaxuje, nebo jaké záliby má ředitel Dopravního podniku města Olomouce?
Propadl jsem létání. Před asi patnácti lety jsem začal na ultralightech, později jsem přešel na větší letadla. Udělal jsem si dokonce i pilotní průkaz na vrtulníky. Tím jsem ale v poznávání nového skončil, přece jen, to už bylo hodně náročné. Zůstal jsem u letadel.

Jak často se dostanete do kokpitu?
Méně, než bych chtěl, samozřejmě. Ročně nalétám kolem třiceti hodin. Je to hodně málo. Pro lidi, kteří létají běžně, je to zanedbatelné číslo. Pracovní povinnosti mi bohužel nedovolují, abych létal více. Když jsem se po tom přechozím angažmá, kdy jsem hodně pendloval mezi Brnem a Svitavami, vrátil do Olomouce, myslel jsem, že budu mít více času. Ale to se taky zatím nepovedlo. Doufám, že letos to bude o něco lepší.