V galerii Hesperia, která se nachází ve stejnojmenném hotelu, je až do ledna k vidění ojedinělá výstava mladých malířů i fotografů, nazvaná prostě Onanie.

Výstavní projekt Onanie volně navazuje na loňskou výstavu Sedm ku pěti v jejímž rámci se sešlo dvanáct mladých umělkyň a umělců působících v Olomouci, či jejím blízkém okolí. Mimo příslušnosti k mladé výtvarné generaci a namnoze osobních vztahů je nespojovala žádná programní východiska. Vedle zmíněné výstavy, která se konala v lednu 2006 v Galerii G a výstavy Mladé sovy, instalované počátkem letošního roku v Galerii Caesar, je Onanie již třetím společným projektem olomouckých výtvarníků do 35 let v průběhu několika měsíců, což je v současné době, preferující individuální zájmy, poměrně vzácným jevem. Neméně pozoruhodné je i to, že se na zmíněných výstavách představili nejmladší členové dominantních uměleckých sdružení na Střední Moravě, Unie výtvarných umělců Olomoucka a Spolku olomouckých výtvarníků. Právě v tomto ohledu můžeme považovat obě realizované akce za programová vystoupení, která přiblížila veřejnosti nejen tvůrčí směřování jednotlivců, nýbrž také orientaci mladých umělců na soudobé trendy výtvarného projevu.

Protagonisté projektu Onanie v mnoha ohledech navazují na umělecké tendence, vycházející z podnětů klasické moderny, které jsou v olomouckém prostředí stále živé. Rozhodně v projektu zaujme proporčně výrazné zastoupení autorů, věnujících se fotografii, zatímco v něm absentují výkony prostorové či konceptuální povahy. Je tomu snad proto, že většina vystavujících dává přednost tradičním podobám uměleckých artefaktů, které se vyznačují relativně trvalejší interakci mezi dílem a jeho vnímatelem, než je tomu u realizací, jejichž smysl má spíše inscenační, nebo jen dokumentární charakter.

Značnou malířskou odvahou, opřenou o optické i niterné prožitky se vyznačují expresívně pojatá plátna Ireny Cakirpalogu, která skvěle cítí emotivní působení barvy i hmotnost stavby obrazových kompozic. Smířlivou poetikou zdánlivě vypjatých, avšak vždy soustředěně vnímaných fragmentů šířeji obsažné reality působí na diváka projev Zuzany Dvorské-Šípové, který formálně těží z principů hyperrealismu, jež artikuluje malířsky přesvědčivým způsobem. Mezinárodně zkušená Lenka Kučerová suverénně ovládá několik výrazových poloh, které často kombinuje, vedena snahou o jasně definovaný výraz. V jejích obrazových kreacích nacházíme řadu významových prvků, které směřují vnímatele nejen k dějovému obsahu, ale i k jeho esteticky přesvědčivé dikci. Fotografka Lenka Spáčilová-Leonidu dokáže velmi naléhavým způsobem vyjádřit intimní prožitky, v nichž se snoubí pocity tělesně biologické podstaty lidské existence s právě vnímanou realitou. S momentálně probíhajícím jevem,který nás současně drtí i osvobozuje. Fotografie Michaela Botka a Lukáše Navary, které se pohybují v časově i dějově simultánních rovinách dobře reflektují především postmoderní vnímání stavu současného umění a možnosti způsobů jeho výkladu v poloze volné hry, plné poeticky účinných, ale také výstražných signálů. Radek Dobeš hledá ve svých fotografiích strukturální povahu vysloveně lidských činností. Multiplikací momentálního stavu určitého jevu navozuje dojem fraktálních souvislostí rutinních výkonů. Počítačový grafik David Dusík se věnuje umělecké fotografii do té míry, že můžeme jen stěží rozeznat jeho profesní priority. Zdá se, že se pohybuje velmi jistě v esteticky působivých polohách černobílých světelných efektů na pokraji grafického výrazu, v okamžitých reportážních sekvencích i nápaditě komponovaných tematických souborech. Užitou grafikou se zabývá rovněž David Dvorský, který současně maluje. Jeho malířské kreace se vyznačují vnímavým pochopením a osobitým přehodnocením evropské moderny, zejména její kubistickou a futuristickou fází. Charakteristickým rysem Dvorského malby je originální způsob formální i obsahové citace tradičních témat, kterým propůjčuje aktuální naléhavost. Nikterak zavádějícím není ani název projektu, v němž mohou mnozí spatřovat dobově příznačnou tendenci odlišit se za každou cenu. Domnívám se, že právě vědomou deklarací přirozeného psychofyzického výkonu povýtce privátní povahy, jímž masturbace je, dávají autoři projektu plně zaznít jeho podstatě. Tou je rozhodně vzrušivá obrazotvornost, přítomnost fyzické činnosti, rozkoš i následná kocovina z reálného bytí.