Už dlouho mám takové naivní přání. Jak to říct… Byl bych prostě moc rád, kdyby se podařilo nastartovat stav, při němž by spolu lidé normálně mluvili. Realita se tomu ale naopak trvale vzdaluje. Cítíme a vidíme to i v Olomouci.  

"Uprchlíci nemůžou za vaše pos..ný životy!" volají jedni, aby co nejvíce urazili a potupili druhé. "Nic než národ!" volají druzí, aby, tedy zřejmě nechtěně, urazili ten národ. Samozřejmě, jde o sobotní demonstraci a protidemonstraci ve věci očekávaného nárůstu počtu imigrantů, kteří dříve či později přijdou i do České republiky. Objektivní fakt, k němuž dvě hlasité skupiny zaujímají ostře vyhraněné stanovisko. Existuje ale veliká, možná výrazně větší skupina lidí, kterým nevyhovuje ani jeden z extrémů. Stejně jako existuje stokrát širší paleta aspektů, důvodů, souvislostí a možných následků, než kolik jich dokáže pojmout a zpracovat zaslepený a zlý křik na straně jedné a zaslepené otevírání náruče a zavírání očí na straně druhé. Dvě vzájemně hluché party na sebe křičí, a mlčící většina stojí opodál a neví, ke komu se obrátit o radu.

Člověk, který pociťuje při zprávě o příchodu milionu obyvatel z více méně jiných planet jakousi míru obavy či nejistoty, nemusí být ani zdaleka Okamura nebo Vandas. Svět se prostě neskládá z černé a bílé a lidé nemusí být jen bezvýhradní "sluníčkáři", nebo zapšklí nacionalisté a rasisté. Už samo nadužívání pojmu xenofobie je symptomatickým jevem dnešního nenormálního stavu společnosti. Xenofobie jakožto strach z cizího není sama o sobě ani špatná, ani dobrá. Z hlediska evoluce je to výhodný sebezáchovný pud; zajíc, který si nejde zblízka prohlédnout nového vlka v revíru, má daleko větší šanci vyvést na jaře mladé, než jeho zvídavější a méně bojácný a opatrný kolega. Obava z cizího je prý dokonce součástí výbavy člověka už v kojeneckém věku, tudíž je asi opravdu přirozená. To, že jedna strana udělala z pojmu xenofobie a xenofob urážlivou nálepku, je hloupý a nebezpečný faul.

Jelikož nejsme zajíci, ale lidé, a nestojíme před vlky, ale před novými situacemi, dokážeme o nově nastalých poměrech racionálně uvažovat, analyzovat je a také o nich komunikovat. Z cizího a neznámého můžeme udělat poznané a známé, a strach můžeme případně odložit, pokud se ukáže jako neopodstatněný. Křičením hesel, nálepkováním, urážením a ponižováním druhé strany ale k poznání jádra problému nedojdeme.

Diskuze, která obnáší vyslechnutí různých názorů a postojů a snášení argumentů ve prospěch jednotlivých stanovisek, by měla být silnou zbraní například akademické půdy. Kritické a otevřené myšlení se bez opravdové diskuze neobejde. Třeba z olomoucké univerzity ale zatím zní spíše jednostranná stanoviska. „Jakékoliv projevy xenofobie“ mohou být například důvodem k propuštění zaměstnance. To je pak ale ta diskuze dost podivná, když si člověk musí nejdřív dobře promyslet, jestli jeho názory náhodou nelze označit za projev xenofobie. Kdo by chtěl přijít o práci, že? Taková situace ale pro diskuzi není ideální. A to je škoda. Kde jinde by ta mlčící většina měla čerpat relevantní odpovědi na své oprávněné otázky, než u největších intelektuálních kapacit ve městě?

Česká společnost je rozdělená. To bylo konec konců řečeno už mnohokrát, a není divu, když v čele společnosti stojí zrovna ukázkový příklad takového rozdělování, v tomto případě vědomého a chtěného. V případě sporu o vztah k imigraci z především muslimských společností se oba vyhraněné postoje rychle vzdalují a odcizují. Sám "dialog" těchto dvou stran už evokuje xenofobní projevy. Jedna strana druhou nechápe, nezná, nesnáší jí a bojí se jí. Hluší na sebe křičí a snaží se monologem utlouct jedna druhou. To, že je někde za humny skutečný, reálný a objektivní problém, který by si opravdu žádal naše maximální duševní úsilí, se v tomhle zmateném dětinském pokřikování docela ztrácí.