Ve středu 5. září byla ve výstavní síni ČSOB na Dolním náměstí v Olomouci slavnostně otevřena výstava mladé olomoucké výtvarnice Lenky Čočkové. Nepředstoupila se svým dílem na veřejnost poprvé.

Je vnímána jako kreslířka, malířka, grafička, sochařka. S ohledem na svou introvertní povahu a lyricky zaměřenou tvorbu vždy svým dílem oslovovala z veřejnosti spíše ty vnímavější, kteří preferovali tvorbu neokázalou a spíše poeticky laděnou. Konstantní jsou u Lenky Čočkové jen kvality, jež si vybavujeme pod pojmy lyrismus, poetismus, absence podbízivé všednosti... S jejími výstavami je vždy spojena upřímnost, výhost dostává předstírání, ono často vlezlé gradování módní aktuálnosti, prostě absence onoho humbuku, který doprovází prezentace děl, která jsou především zbožím...
Vystavující autorka permanentně tvoří v mnoha výtvarných oborech. Možná to souvisí s jejím výtvarným školením, kterého se jí dostalo v rámci pedagogického vlivu na výtvarných kurzech u Petra Exlera, ale i na základní umělecké škole u Vladimíra Ženožičky, kterého si dodnes velmi váží a jehož metodické postupy i umělecké zaměření oceňovala. K rozvoji její osobnosti přispěla i účast na tvůrčích setkáních, z nichž mnohá měla charakter mezinárodní. Připomínám alespoň dva ročníky Šternberk International Painting Session, bienále Vox Humana v Ostravě a Výtvarný salon v Litoměřicích.

Krajinomalby Lenky Čočkové, jimiž se autorka v ČSOB představuje, nejsou ilustračními ukázkami obrozeneckého obdivu k české krajině, ale specifickým vzdáním holdu kultivovanosti, estetičnosti a líbeznosti světa (vystaveny jsou i africké motivy). Reálie jsou nepodstatné, nejsou smyslem autorčiny tvorby. Většina vystavených děl patří do okruhu kombinovaných technik, v nichž jsou skloubeny specifické kvality akvarelu, tempery, kresby tužkou i perem, Většinou jde o krajinu s kresebně vygradovaným detailem, konkrétním objektem, který pro krajinu nemusí být stěžejní (např. Krajina s mušlí“). Orientace na zimní krajinu a africké motivy naznačují, že autorka inklinuje k minimalistickým jednoznačnostem a nerada se potýká s kontrastními jevy, jež bývají příčinou střetů či zápasů. Tíhne k harmonii, porozumění, vstřícnosti ....
Tyto hodnoty a postoje z vystaveného díla vyzařují. – jako přání i příslib.... jako možnost, jako šance.
Při vernisáži koncertoval emeritní filharmonik Jan Duda, verše M. A Šajnohové přednesla Lenka Čočková.

Výstava potrvá do konce října.