Po politické debatě s krajskými zastupiteli se Miloš Zeman odebral na polštářovou party. Ano slyšíte dobře, ale nebojte se, otec se "nepodceřil" a nevydal se v patách své dcery Kateřiny na nějakou bouřlivou akcičku, nýbrž do nově zrekonstruované tělocvičny Slovanského gymnázia. Aby se neničila podlaha, vymyslelo vedení školy poměrně vtipný projekt: Přines si svůj polštář. V domnění, že se možná budou moci studenti místo vyučování prospat, se do této akce přihlásily stovky žáků. Avšak jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že na polštářích se nebude ležet, ale pouze sedět. A to přímo v době oběda. Mobily i tablety jely naplno a když prezident učinil poslední tečku, vypadalo to, jako by do sálu někdo hodil bombu...

Součástí včerejšího programu Miloše Zemana byla také diskuze s nadějemi našeho národa, tedy studenty. Jako nejreprezentativnější vzorek představitelé Olomouckého kraje vybrali Slovanské gymnázium. Volba poměrně logická, nejenže se jedná o nejstarší gymnázium na střední Moravě, ale navíc je po čerstvé rekonstrukci a v těsné blízkosti krajského úřadu. Takže ideální příležitost, jak spojit příjemné s příjemným a před hlavou státu se pochlubit nejen skvělými výsledky zdejších žáků, ale také zrekonstruovanými prostory. "Kdyby se všichni naši absolventi postavili vedle sebe, vytvořili by řetěz vedoucí z Olomouce až do Prostějova, pokud bychom je zvážili, získali bychom 245 tun inteligentní hmoty," otevřel diskuzi s prezidentem vtipně ředitel školy Radim Slouka. "A už chybí jen... kdybychom všechny absolventy slisovali, získali bychom takovou a takovou krabičku sardinek," přistupuje prezident na ředitelovu hru a tím je debata zahájena.

Jak novinářům sdělil ředitel školy, beseda byla zcela dobrovolná a byl o ni nečekaný zájem. Při pohledu do sálu jsem se však nemohla zbavit pocitu, že někteří tu sedí spíše za trest. Mobily a tablety jedou naplno a to nejen, když se snaží zachytit snímek prezidenta. Avšak dotazy jsou vskutku erudované. Probírá se Evropská unie, přijetí eura, situace na Ukrajině i mediální obraz prezidenta. Trochu podezřívám učitelský sbor, že otázky se vymýšlely společně v hodinách občanské výchovy a rozdaly se těm nejvzornějším jedincům. Tito studenti před prezidentem ukazují svou školu v tom nejlepším světle. Nenásleduje žádný hloupý ani vulgární dotaz, dokonce ani nikoho nenapadne hodit po prezidentovi polštář. Všichni spořádaně sedí, a když je prezident nezajímá, skloní zrak a začnou se věnovat své inteligentní placce.

To ale pouze do oné osudné věty: "Tak a teď je čas na poslední otázku." Pro studenty se tato věta stala jasným signálem, že se blíží konec a oni by měli podniknout jistá opatření, aby se v řadě na oběd dostali do prvních linií. Prezident, neprezident, kus žvance je rozhodně důležitější. Sotva prezident klesne hlasem, studenti popadnou svůj polštář a snaží se jako divá zvěř dostat z tělocvičny rychle pryč. Jenomže v tom zasáhnou učitelé, kteří taktně naznačí, že prezidentovi by se přeci jenom mělo dostat trochu úcty a místnost by měl opustit jako první. Protažené obličeje, vzdalující se vidina obědu i stížnosti, proč jde ten Zeman tak pomalu. Ti nejodvážnější se probojují do řad novinářů a kráčí těsně za hlavou státu. "Teď se ale musíš tvářit jako novinář," šeptá jeden chlapec druhému. V tom momentě už jej bere za límec muž z prezidentské ochranky a posílá zpět do tělocvičny. Inu, krásné zakončení. Prezident je sice prezident, ale když volá oběd...