Na klasickou staroněmeckou legendu v poněkud netradičním hávu vsadilo Divadlo Tramtarie v další premiéře sezony. Jejich Krysař je však aktuální výpovědí o dnešním povrchním světě. Nic nemění fakt, že hlavní roli obsadil režisér Petr Klár poněkud netradičně ženou.

Příběh muže, který svou píšťalou vyhání krysy z lidských obydlí je notoricky známý. Legendu o Krysaři, který zbavil město Hammeln špinavých hlodavců a pak byl okraden lstivými konšeli, zpracovali už bratři Grimmové, českému čtenáři je blízké i podání Viktora Dyka. Režisér a autor textu v jedné osobě Petr Klár v sobě nosil toto téma dlouhých devět let. Čekání se vyplatilo.

Tramtarijský Krysař je blízký klasické předloze už v samé podstatě: v moderních pojetích býval Krysař zpodobňován jako silácký typ. (Vzpomeňme muzikál Daniela Landy nebo film F.A. Brabce s kaskadérem Petrem Jáklem.). Tramtarijského Krysaře však hraje žena a právě tento fakt, ač ničím nezdůrazňovaný, dává Krysaři půvab a z nadpozemských výšin ho vrací na zem, jako člověka z masa a kostí, zranitelného, plného pocitů. Koneckonců už Dyk popisoval Krysaře jako vysokého, štíhlého, s rukama až žensky útlýma. Tento popis splňuje Viola Petrášová dokonale.

Z legendy nechybí nic, přesto máte pocit, že několik století starý příběh o zradě a zapovězené lásce se odehrává dnes. Možná je to zapříčiněno neobvyklým podkovovitým uspořádáním hlediště, využitím pódia jenom jako "odrazového můstku", neboť převážná většina hry se odehrává na place mezi diváky. Spíš jsou však Krysař a Agnes v podání ViolyPetrášové a Evy Hronkové postavy natolik autentické, že vás na dvě hodiny vtáhnou do svých životů a ve vaší mysli zůstanou ještě dlouho po opuštění divadla. Režisér však využil potenciálu všech postav, nenechal nikoho hrát "druhé housle". Jsou tu pletichářští a zrádní konšelé, kteří ne neprávem připomínají postavy vystoupivší z pekla, je tu rybář Sepp Jörgen, kterému vše dochází o den později, jsou tu marnivé hammelnské dívky... Režisér vám ukazuje obrazy z příběhu, který dobře znáte a přesto na něj hledíte užaslýma očima.

Amatérský soubor divadla Tramtárie, za jehož výkony pokulhává nejeden profesionál, předvedl, že umí publikum nejen rozesmát, což dokázal už v mnoha hrách. Může být i mrazivě vážný. Minimum, ze kterého musí vyžít, umí povznést na vyjadřovací prostředek. Svými inscenacemi, Krysaře nevyjímaje, dokazuje, že vystačí s několika kusy nábytku a lepenkovými kulisami. Hry jsou postavené na výkonech herců a ty jsou v Tramtarii neobyčejně přesvědčivé. Fakt, že listopadová představení Krysaře jsou již vyprodaná, budiž toho důkazem.