Je v Olomouci pár hospod, které mají opravdu jméno. Nemusí to znamenat luxusní podnik, spíš naopak, je to prostě místo, kam lidi rádi chodí. Restaurace Pod Limpou ho dlouho měla, v posledních letech to s ní ale šlo od desíti k pěti. Teď se ale podniku chopili noví majitelé a pokusili se mu navrátit zašlou slávu. Zdá se, že jsou na dobré cestě.

Bývala to dobrá zašívárna, kde se dalo slušně najíst. Pak se ale restaurace Pod Limpou tak nějak pokazila až nakonec přišla i o svůj název. Koncem roku se ale blýsklo na lepší časy: podniku se chopil nový majitel a pokusil se mu vrátit dřívější kouzlo. Zdá se, že se to podařilo. sestoupíte po schodech a místo, aby vás udeřila do obličeje obvyklá směs přepáleného tuku a cigaretového kouře, vdechnete vůni dřeva, kterým se tu rozhodně nešetřilo. Když se pak posadíte k jednomu z desítek stylových stolů, nostalgicky vzpomenete na dlouhé večery strávené v podniku v časech jeho někdejší slávy. Obsluha je tu hned. V našem případě přátelská servírka. Točí se tu Budvar. To je pro hospodu výzva, s rostoucí vzdáleností od jihočeské metropole totiž kvalita tohoto pivního klenotu značně upadá. Přitom břečku z něj nedělá pivovar, ale hospodští. Objednáváme dvanáctku a černé.

Během čekání listujeme jídelním lístkem. Je vidět, že tuhle lákavou publikaci tvořil člověk, který opravdu ví. Žádné kuřecí nudličky na sedmnáct způsobů, pak sedm stejků a patnáct vepřových kapes. Málo bývá více a tady to, zdá se, vědí. Je tu od každého něco. Můžete si dát něco lehkého, pořádný stejk, zeleninu nebo kachničku či tataráček. Je toho akorát, aby si vybral náročný gurmán i zarytý nepřítel masa. Zkoušíme domácí hovězí burger a grilované kolínko. Obojí v ceně okolo sto padesáti korun. To už ale srkáme první doušky Budvaru. Dvanáctka je výborná a černé pivo chutná taky skvěle. Navíc není přechlazené, má teplotu akorát, takže vynikne sladce nahořklá chuť. Dvanáctka by naopak mohla být trochu studenější, ale třeba si řekli, že chladu je venku až až.
Sedí se tu příjemně a čekání na jídlo není dlouhé, navíc ho krátí libá vůně z kuchyně (sedli jsme si záměrně poblíž) doprovázená zvuky, na které pavlovský reflex reaguje usilovným sbíháním slin. A pak už se to nese. Kolínko má krásnou krustu, křen je čerstvý, k tomu nakládané papričky, hořčice a křupavý chleba. Burger je obrovský a vypadá také lákavě, hranolky jsou křupavé, akorát. A tak skvěle jak to vypadá to i chutná. Obojí šťavnaté, přitom dobře propečené a ...prostě výborné.
Touhle cestou ano. Pokud se chceme vrátit k tradici poctivých českých hospod s výbornou kuchyní a lahodným pivem, takhle by se na to mělo jít. Restaurace Pod Limpou na Dolním náměstí s novou tváří rozhodně stojí za návštěvu. Pravidelnou.