Otesánek, Lekce Faust, Spiklenci slasti... Když se řekne český filmový surrealismus naskočí jméno Jan Švankmajer zcela automaticky. Rozsáhlou přehlídku jeho nejen filmového díla teď mohou obdivovat návštěvníci Muzea umění. K vidění jsou nejen rekvizity vztahující se k Švankmajerovým filmům, ale také jeho objekty, obrazy či plastiky.

Švankmajerovy filmy jsou známé po celém světě. Letos devětasedmdesátiletý umělec je ale neobyčejně tvůrčí. "Je pravdou, že mou takzvaně volnou tvorbu lidé moc neznají," přiznal Švankmajer. Do Olomouce proto přivezl rozsáhlý průřez svým dílem. "Jsou tu věci ze sekce historia nature, ale i takzvané automatické kresby, loutky či spiritistické věci. A samozřejmě různé exponáty vztahující se k mým filmům," shrnul Švankmajer. Návštěvníci muzea tak uvidí třeba legendárního Otesánka, divadlo z Lekce Faust či masturbační automat ze Spiklenců slasti. Celou výstavu doprovázejí i fotografie z natáčení. Rozsáhlá expozice je umístěna hned do dvou výstavních prostor – Obrazárny a Mansardy. Podle kurátora Ivo Bindera představuje Švankmajerovu tvorbu v celé její šíři a v retrospektivním sledu od konce padesátých let do současnosti. "Poukazuje na to, jak je jeho filmová tvorba neoddělitelně spjata s ostatními výtvarnými projevy, ať už jde o kresby, koláže, frotáže, objekty nebo taktilní umění," vysvětlil Binder.

Vedle Švankmajerových děl jsou vystaveny i práce jeho ženy Evy, která zemřela před osmi lety. Právě s ní totiž často spolupracoval.
V jednotlivých výstavních sálech jsou navíc umístěny obrazovky, na nichž běží Švankmajerovy filmy.

Muzeum usilovalo o výstavu Jana Švankmajera několik let, nakonec se mu podařilo zařadit po bok Moskvy, Londýna či Tokia. "Spolupráce je vynikající, celý scénář připravil pan Švankmajer sám," podotkl ředitel muzea Michal Soukup.

Sám Švankmajer se nepovažuje za filmaře, ani malíře. "Vlastně ani za tvůrce objektů či koláží a grafik. Sourrealismus vás naučí, že poezie je jen jedna, je pak na vás, jak se k ní postavíte, jak ji přetvoříte," svěřil se Švankmajer. Jeho díla budou k vidění až do poloviny září. Připraven je i doprovodný program v podobě workshopů či komentovaných prohlídek.

Jan Procházka

Jan Švankmajer: Autentická tvorba musí být sobecká

Vaše výstava v olomouckém Muzeu moderního umění nese stejný název jako nedávná výstava v Galerii hlavního města Prahy. Pro olomoucké muzeum jste však upravil její koncepci a náplň. V čem tyto změny spočívají?
Ty úpravy jsou nepatrné a nepodstatné. Vycházejí jen z jinak členitého prostoru a nijak nemění základní koncepci pražské výstavy. V podstatě jedinou větší změnou je, že v Olomouci nebude vystaveno velké divadlo z filmu Lekce Faust ,protože se svou výškou do prostor olomoucké galerie nevejde a bude nahrazeno divadlem malým, z téhož filmu.

V Olomouci je vystaveno na tři stovky exponátů. Můžete z nich vybrat některé, ke kterým, jakkoliv frázovitě to zní, máte obzvláště blízký, zvláštní, osobní vztah?
Můj vztah k jednotlivým filmům, nebo objektům volné tvorby je proměnlivý. Je dán tím, jak se mění realita kolem mne. Imaginativní tvorba je totiž mnohovýznamová a jak se mění realita, nabývají jednotlivá díla nové významy. U imaginativní tvorby tak zcela neplatí, že umění odráží dobu ve které vzniklo, imaginativní dílo je schopno vlivem analogie, která je mu vlastní, reagovat na realitu zcela novou a jinou než která stála u jeho vzniku. Ale když bych měl na něco na této výstavě upozornit, byla by to moje taktilní experimentace. Pokouším se v ní vtáhnout opomíjený tělový smysl do oblasti umělecké tvorby.

Stejný název jako výstava nese váš film z roku 1983. Naznačuje snad tato souvislost, že právě tento film považujete za nejdůležitější, nebo vyjadřuje spíše podstatu vaší tvorby? Jaký dialog podle vás výstava s diváky povede?
Název svého filmu jsem použil pro název výstavy proto, že asi nejlépe vystihuje smysl výstavy. Ona se totiž snaží ukázat jak moje filmy úzce souvisejí s volnou tvorbou, jak s ní vedou dialog, a jaké jsou možnosti tohoto dialogu. Každá autentická tvorba musí být sobecká, neboť je především autoterapií, s divákem nepočítá, respektive nesmí na něj brát ohled, jinak by se totiž paradoxně na něm dopouštěla podvodu. Navazování dialogu leží na divákovi, ne na autorovi. Autor předkládá co nejupřímněji svou interpretaci světa a života a tato vize buď najde svého diváka a naváže s ním dialog, nebo ne. Ostatně surrealismus nikdy nehledal diváky, ale spolupracovníky.

Setkal jste se ve svém okolí i s negativním ohlasem na vaši tvorbu? Jsou pro vás například recenze filmů či výstav něčím relevantní?
V podstatě bych to bral jako že to, co dělám, je špatné, nepatřičné, zbytečné, nepotřebné, prostě k ničemu, kdyby to v určitých lidech nevzbuzovalo odpor. Snažím se svojí tvorbou rozšiřovat prostor svobody, a to nutně vzbuzuje v lidech ovládaných principem reality odpor. Je třeba si uvědomit, že civilizace je postavena na represi, demokratické tanečky na tom nic nemění.

Miloš Forman o vás údajně kdysi prohlásil: „Luis Bunuel plus Walt Disney rovná se Jan Švankmajer“. Jak tuto poněkud americky zjednodušující charakteristiku sebe sama vnímáte?
Toho Bunuela bych bral, ale Walt Disney je pro mne prznitelem dětských duší, s ním nechci mít nic společného.

Petr Bielesz