Divadelní sezóna bude zahájena v pondělí 3. září. Hrát se však začalo již 31. srpna, a ne špatně. Důvodem k předsezónnímu entrée bylo přání poděkovat všem, kteří se zasloužili o rekonstrukci „zadního“ traktu Moravského divadla, formou uměleckého zážitku.

Poněvadž se jednalo především o zaměstnance multiprofesní stavební firmy OHL ŽS, vybrán byl muzikál Hello, Dolly, divácky nejúspěšnější představení minulé divadelní sezóny. Výběr muzikálu možno označit za příhodný; jeho děj je úsměvný, veskrze pozitivní a naznačuje, co by lidé neměli podceňovat: hledat v životě lásku, porozumění, štěstí... Že to nejde samo, že nic nepadá shůry, že se o všechno člověk musí přičinit, je samozřejmé. Důležité je, aby všichni věděli, že toho lze dosáhnout s úsměvem. Hello, Dolly je návod, jak na to jít....

Po několikaměsíčních prázdninách si členové souboru opery a operety udělali jednu „paměť osvěžující“ zkoušku a dali se do toho. V podstatě hráli v témž obsazení jako před prázdninami. Komično vytvářeli všichni, jeho osvědčenými pilíři byli opět Petr Šíma jako Horác, Zdeňka Mollíková v roli Ernestiny Moneyové, Ladislav Špiner představující hlavního příručího Kornelia Hackela... Koho neocenit, když se incenace líbí? Od října 2006, kdy muzikál Hermanna a Stewarta pardubický Gustav Skála nastudoval, stále platí, že ...

Všechno do sebe zapadalo jak Múzy žádaly. Obecenstvu přecházel i zrak. Bylo vidět hodně a zrak se smíchem jen jitřil. Královnou inscenace byla samozřejmě představitelka titulní role Ludmila Machytková. Přednesla svou Dolly jako dámu, hrála přesvědčivě, protože tak trochu hrála i sebe. Konečně, že šéfka opery a operety je už dámou od dosažení své plnoletosti, to ví v Olomouci každý. Ten vysoký ušlechtilý šarm paní Machytkové seděl a Dolly slušel. Všichni uvítali, že během představení na to přišel i Horác Valdergelder, ve velkém stylu ztvárněný Petrem Šímou. Jeho Horác byl postavou, která v hledišti permanentně vyvolávala nadšené reakce. U komika Šímova typu se to stává při každé větší roli, Horác nemohl být v Olomouci lépe obsazen.

Všechno bylo stejné jako „vloni“, samozřejmě až na tu drobnou maličkost, že divadelní prázdniny udělaly své, že si „děkovné“ představení vyžádalo větší soustředění a kapánek se v něm setřel poprašek bezděčnosti a bezprostřednosti...
Poznámku o „prvním“ hraní, zpívání a tancování zakončeme přáním, aby na žádném představení v letošní sezóně Moravské divadlo nemělo méně diváků.