V pátek 31. srpna byly předány Moravskému divadlu k užívání zrekonstruované části zadního traktu Velkého divadla, kde se nachází administrativní a provozní zázemí včetně šaten pro herce.

Inovace změnily tvář staré budovy k nepoznání, modernost výrazu je pojata s takovou nadsázkou, že všechny prostory evokují překvapující pocit čerstvé novostavby na n-té avenue v některé západní metropoli. Zaprášená a odrbaná poezie historických kulis nabyla tak odlišného charakteru, že v něm nejedna jevištní postava bude muset hledat svou dramatickou identitu.. Naštěstí je však všude tolik zrcadel, že se herci budou moci orientovat pohledem do svého zapáleného nitra, aniž klopýtnou.

Rekonstrukce divadla probíhala v několika etapách a dosavadní náklady se v souhrnu vyšplhaly k čtvrtině miliardy; právě ukončená fáze náročné rekonstrukce 135 milionů. Současný umělecký provoz divadla je velmi náročný a už sama skutečnost, že objem budovy je s výjimkou několika nástaveb stále stejný, se odrazil v tom, že dislokace šaten umělců, nového sociálního zázemí a četných obslužných provozů (vlásenkárny, maskérny, krejčovny, úpravny oděvů, modistského provozu, účtárny, technického provozu) byla víc než náročná. Rekonstruovaná budova má čtyři podlaží a jejich využití bylo určeno podle charakteru činností, aby v uměleckém provozu nedocházelo ke kolizím.

Rekonstrukce musela respektovat všechny požadavky památkářů, ale současně realizovat všechny požadavky na technické vybavení a bezpečnostní nároky. Vše bylo dílem podniku OHL ŽS, především olomoucké divize. Výsledek je obdivuhodný zejména proto, že byl realizován v prostorách stávajícího divadla a bylo ho dosaženo především kvalitativními proměnami.

Předání zrekonstruovaných částí se odehrálo za přítomnosti primátora statutárního města Olomouc Martina Novotného, zástupců Olomouckého kraje, Univerzity Palackého, ředitelů významných institucí, poslance Martina Tesaříka a dalších osobností. Ve všech projevech, které v divadelním atriu zazněly, bylo vysloveno upřímné uznání a ocenění na adresu iniciátorů rekonstrukce včetně bývalého ministra kultury ČR Pavla Dostála, na něhož bylo s úctou vzpomenuto. Mezi přítomnými, především v řadách zastupitelů města Olomouce, panovala všeobecná spokojenost a bylo vysloveno přání, aby přízeň zainteresovaných neochabla a mohlo být přistoupeno k další etapě rekontrukce: V prostorách nad hledištěm by měl vzniknout menší multikulturní sál, takzvaná malá scéna. Divadlo bude rovněž usilovat o vybudování klimatizace hlavního sálu.

Společenské setkání pozvaných hostů a novinářů vyústilo v přátelské debatě v divadelním klubu. Olomoučany může těšit, že Olomouc je jedním z mála krajských měst, kde není stagionová scéna, ale plnohodnotná třísouborová divadelní instituce s vlastní hodnotnou uměleckou tvorbou, která sklízí uznání po celé republice i na prestižních divadelních přehlídkách.