Darovat krev nebolí

Na Transfúzním oddělní jsou na vás hodní. To je první, co si člověk uvědomí, už když stojí na recepci a vůbec neví, co se bude dít. Vyplníte poměrně obsáhlý dotazník, ve kterém se zavážete, že jste nejzdravější na světě a že neberete drogy. Příjemná sestra vám ho zkušeným okem zkontroluje a pak vás pošle do čekárny před laboratoř. Trvá to jen chvilku. Zkušení profesionálové vám odeberou vzorek krve. Jediné, co musíte udělat je znát své jméno a datum narození. Trochu to štípne, laborantka se na vás usměje a už zase sedíte v čekárně. Čas od vstupu na oddělení: 10 – 20 minut. V čekárně hraje veřejnoprávní televize a v ní zpravidla nějaká pohádka. Moc zakoukat se do ní vás ale nenechají. Zavolají vás do ordinace a tady už se dozvíte, zda jste prošli krevní zkouškou a zda budete připuštěn do dalšího kola hry, na jejímž konci je onen necelý „Půllitr naděje.“ Neberou každého, výběr je docela přísný a pokud jste třeba předevčírem dělali zkoušky v autoškole nebo se třásli strachy před maturitou, bude to na vaší krvi znát a budete to muset zkusit za pár týdnů znovu. Příjemná lékařka (jsou tu samé ženy!) vám změří tlak, poslechne si plíce, vyptá se na spoustu věcí a pak vás (v tom vítězném případě) pošle dál. Jde do tuhého. Další sestra sedí za stolem, mile se na vás usměje a dá vám do ruky dva gumové pytlíky s hadičkami, ukáže vám cestu a to už vstupujete do sálu se spoustou lůžek. Od vstupu na oddělení uplynulo 30 – 40 minut. Další sympatické sestry vám dají vybrat, ze které ruky se necháte vysát. Položíte se, sestra se přiblíží s jehlou. I ona se usměje. Zabolí to jenom trochu. Už zítra to můžete být vy, kdo bude ležet zraněný a životadárná tekutina z vás bude nezadržitelně odtékat. To bolí víc. A tahle představa, že možná někomu pomůžu zachránit život mě vždycky naplní euforií. Přístroje pípají, krev z vás odtéká do vaků, ponosy se rytmicky vrtí, aby se ta vzácná tekutina nesrazila, kolem vás panuje čilý ruch, pracovnice Transfúzního oddělení tu zachraňují životy a přitom si sdělují nejrůznější kulinářské nápady. Za nějakých patnáct minut je po všem. Vaky se naplní, jehla je odpojena, drobná ranka zalepena a dárce se zvedá. Dostanete poukázku na občerstvení. Párek, kafe, džus, vitamíny a čokoláda tu čekají na každého, kdo úspěšně projde odběrem. Teď už je na vás, jak dlouho se zdržíte. Vzhledem k tomu, že dárci krve náleží den pracovního volna, není kam pospíchat. V okýnku si vyzvednete omluvenku, necháte potvrdit parkovací lístek a vyjdete ven s pocitem, že jste udělali dobrý skutek, jaký by vám záviděly i Rychlé šípy.

Jan Procházka
Autor je dlouholetý dárce krve

Kdo se může stát dárcem krve

Každý zdravý člověk, který se sám svobodně rozhodne a splňuje tyto základní podmínky:
· má trvalý pobyt v České republice
· věk 18 - 60 let, minimální váha pro ženy 55 kg a 60 kg pro muže
· v posledním měsíci neužívá antibiotika nebo jiné léky
· neměl v posledních šesti měsících přisáté klíště
· netrpí vážnější alergií
· neprodělal onemocnění jater (žloutenku aj.)
· neprodělal zánět ledvin, netrpí chronickým onemocněním ledvin
· neměl toxoplazmozu, tularemii, brucelozu
· netrpí onemocněním srdce a cév (infarkt, srdeční vada, vysoký krevní tlak)
· netrpí vážnějším kožním onemocněním
· neprodělal TBC
· neměl malárii ani jinou tropickou nemoc
· neměl tyfus, paratyfus
· netrpí revmatickým onemocněním
· nemá onemocnění nervového systému (epilepsie, roztroušená skleroza)
· neměl žádnou transplantaci orgánů včetně rohovky
· neměl výskyt Creutzfeldt-Jacobovy nemoci v pokrevním příbuzenstvu
· netrpí vředovou nemocí žaludku, ani onemocněním žlučníku nebo slinivky
· nepatří do tzv. rizikových skupin (promiskuitní způsob života, nitrožilní narkomani, homosexuální pohl.styk)
· není alkoholik
· neprodělal pohlavní nemoc (kapavka, syfilis)
· nebyl v nápravném zařízení (vězení) v posledním roce
· nepobýval v tropických zemích a exotických oblastech
· nepobýval v letech 1980-1996 ve Velké Británii a Francii déle než 6 měsíců