Fotograf Miloslav Stibor patří již řadu let mezi nejznámější, nejpopulárnější a nejváženější osobnosti Olomouce. Kumulace takových superlativů se může zdát mnohým nadnesená, ale lidé, ve světě umění a fotografie zasvěcenější vědí, že jen střídmě označují a popisují, co pravdou jest.

Miloslav Stibor je rodem, životem i tvorbou Olomoučan. Vyrostl v rodině důstojníka československé armády. Jeho otec budoval na Opavsku hraniční opevnění. Tam rodina přechodně řadu let bydlela. Po záboru pohraničí se Stiborovi vrátili do Olomouce, kde Miloslav navštěvoval Slovanské gymnázium, po jeho uzavření přešel na krátkou dobu na obchodní akademii a po jejím zrušení skončil za války jako totálně nasazený v Německu; po osvobození nejdříve dokončil studia na obchodní akademii a poté vystudoval výtvarnou výchovu a uměnovědu na Pedagogické fakultě UP. Studia ukončil doktorátem z dějin umění. V dalších letech působil jako středoškolský profesor na gymnáziu, stal se lektorem fotografie na Univerzitě Palackého a posléze ředitelem výtvarného oboru na Lidové škole umění. Zasloužil se o zřizování Základních uměleckých škol s výtvarným zaměřením. Je vlastně jejich zakladatelem. Stiborovy zásluhy o vznik výtvarných škol jsou zřejmé z faktu, že olomoucká ZUŠ s výtvarným oborem nese jeho jméno.

Profesní a umělecká kariéra Doc. Dr. Miloslava Stibora byla velmi úspěšná. Jeho fotografie se těšily značné pozornosti odborných kruhů od samého počátku. Překvapil i svou první samostatnou výstavou, jež proběhla ve Výstavní síni Fotochemy v Praze roku 1967. Již následujícího roku se stal řádným členem SČVU, v roce 1969 členem SČF a v roce 1970 mu byl udělen titul EFIAP, v roce 1986 titul MFIAP. Celostátně respektovaným vkladem pro rozvoj uměleckého školství byla Stiborova učebnice Fotografie na LŠU, za níž obdržel roku 1981 cenu Českého literárního fondu. Město Olomouc ocenilo zásluhy Miloslava Stibora udělením Ceny města Olomouce za rok 2001.

Umělcovy fotografie obletěly na samostatných výstavách a zastoupením na nejprestižnějšícj přehlídkách téměř celý svět. Vystavoval v Linci, Římě, Hamburku, Bprdeaux, Krakově, Mnichově, Innsbrucku, Rize, Reggio Emilia, Vídni, Berlíně, Wűrzburgu, nepřehlédnutelný byl na Top Ten European Photographers v Los Angeles, New Yorku a Chicagu, na výstavě The Best of the Best Overseas v Torontu, na československé expozici, jež byla součástí Světové výstavy v Torontu, na Top Twenty v Melbourne, Sydney a Brisbane... Výčet nemůže být úplný a obsahuje jen zlomek Stiborových výstavních aktivit. Obsáhlý by byl seznam samostatných publikací, jež vznikly z inspirace Stiborovými fotografiemi. A vyšly nejen u nás, ale i ve Francii, Německu a USA.

Méně známé je Stiborovo soukromí a jeho rodinný život. Oženil se v roce 1957 s Evou Minaříkovou, vychovali tři děti a těší se řadou vnoučat. V jejich kruhu, rozrostlém o další příbuzné a několik nejbližších přátel, oslavili Eva a Miloslav Stiborovi zlatou svatbu a osmdesátiny jubilanta. Učinili to s předstihem několika dnů, neboť v nejbližších dnech čeká umělce, který letos končí i s pedagogickou činností na opavské univerzitě, závěrečná fáze přípravy na jubilejní výstavu v Muzeu moderního umění v Olomouci. Její zahájení 12. července bude dalším holdem umělci, který svým dílem proslavil Olomouc a přispěl k prestižnímu postavení české fotografie na mezinárodním fóru.
Jubilant se těší, že se na vernisáži setká se všemi svými přáteli a ctiteli jeho fotografií.