Miloslavu Holcovi vyšel z iniciativy Literárního klubu Olomouc drobný výbor básní, kreseb a myšlenek s názvem „Podívaj sa cérečko, jak mi píše pérečko“. Humorný název předurčil, že se na 82letého v Olomouci populárního výtvarníka, literáta, zpěváka i tanečníka přijde podívat hodně jeho přátel a příznivců.

Naplněný Besední sál Muzea umění byl ve středu 3. října svědkem velmi milého pořadu, v němž k poctě jubilanta vystoupili Mgr. Zdena Skoupilová, Hana Vingrálková, Ing. Jaromil Přidal a Mgr. Antonín Indrák. Zasvěcení diváci všechny aktéry znali ještě z dob, kdy Miloslav Holec pořádal tzv. adventní setkání s řezbářem Františkem Košíkem ve Slovanském domě a po jeho zániku v klášteře Hradisko. Paní Zdena Skoupilová v Besedním sále Muzea umění v několika „blocích“ přednesla Holcovy básně o vodě, o ženách a mudrování, Antonín Indrák interpretoval jeho úvahy a Hana Vingrálková v klavírním doprovodu Jaromila Přidala celý pořad večera „prozpívala“ písněmi, jež se zpívaly ještě za časů Holcova folklorního souboru Horenka. Miloslav Holec v roli režiséra nenápadně průběh večera „dirigoval“ a několikrát jako pěvec, přednašeč i tanečník aktivně vystoupil a svým výkonem pořad okořenil. Největšího ohlasu se mu dostalo, když s pravou nefalšovanou valaškou zatančil odzemek. Večer vyústil v autogramiádu .

Holcův večer měl především vitálně společenský rozměr. Všechny potěšil srdečným obsahem, neakademickým průběhem a oslavou života. Autor svými dvěma výbory ze své tvorby, z nichž jeden (Stopy v čase) vydal dvě léta před svými osmdesátinami a druhý (křtěný výbor Podívaj sa cérečko...) dvě léta po nich, potvrdil životnost svých literárních ambicí, a tak byl s chápavým humorem přijat záměr Literárního klubu Olomouc vydat Holcovi dvě léta před jeho devadesátinami třetí titul.