Ještě zhruba měsíc bude v Mánesově galerii Vlastivědného muzea v Olomouci k vidění výstava fotografií umělců sdružených ve Skupině 28 nazvaná Mezi dokumentem a fikcí. Díla autorů Jiřího Havrdy, Michaely Hrubé, Jany Hunterové, Petra Kadlece a Ireny Vězdové zde budou vystavena až do 26. srpna.

Volné sdružení osmi fotografů nazvané Skupina 28 vzniklo v roce 2009 pod záštitou fotografa Antonína Kratochvíla. Výrazně subjektivní přístup, touha dostat se s fotoaparátem pod kůži zachyceným událostem a zobrazit jejich výjimečnost se staly podnětem k několika společným výstavám. "Pokusit se zachytit blízkost a intimitu určité chvíle je zásadním předpokladem pro dobrý dokument, který má v tradici české fotografie nezpochybnitelné místo. Samotný název skupiny říká, že myslíme-li vážně ono přiblížení se světu, lidem, musíme k nim s objektivem 'osmadvacítkou'. Je to snad jediné proklamativní gesto vzešlé na samém počátku založení Skupiny 28," říká členka uskupení Irena Vězdová.
Již na prvním společném fotografování v rámci skupiny dominovalo podle jejích slov téma portrétu. "Lidé na okraji společnosti se ale zároveň mísí s místy, která nepatřičně ustrnula ve světě. Tak můžeme na výstavě vidět fotografie z Černobylu, Havany, české vesnice a dalších míst, kde se zacyklil čas a pod povrchem konzumní současnosti stále prosvítá cosi archaického," uvedla Vězdová. "V některých souborech i přes časové a místní určení se dokument rozplývá do bizarně nasnímaného příběhu, který má až fikční rysy. Nerozeznáváme zde určující dokumentární rovinu, obraznost zachycených výjevů strhává pozorovatele k vytváření si paralelního příběhu. Jako by zde fotograf určitým výsekem skutečnosti původní moment dotvářel a přetvářel. Z převládajícího dokumentárně-reportážního pojetí se rovněž vyděluje stylizovaný portrét, který posouvá tvorbu členů skupiny téměř k výtvarně pojaté fotografii," doplnila fotografka.
A jak připomíná, dokument ve fotografii nikdy nemohl být objektivní. "Podstatné je, že příběhy se tvoří nejen před objektivy fotografů, ale ty další rovnou před očima diváků. Kde končí hranice dokumentu a kde začíná jiný příběh, je právě ta nezřetelná hranice, která může způsobit, že vdechne druhý život zaznamenanému okamžiku," uzavřela pozvánku na výstavu v olomouckém muzeu Irena Vězdová.