Poněkud stranou bohémsky orientovaných umělců stojí již řadu let se svou vědami inspirovanou uměleckou tvorbou olomoucká malířka Jitka Lachmanová – Brůnová. Její inspirace vědou a originální výtvarný výraz, který do svých děl vkládá, ale i  prezentace děl takto vzniklých ji jako osobnost „sui generis“ posunuly víc do světa vědy, než do  bohémských kruhů volné tvorby.

Upozornilo na to několik vědců. Jejich slova netřeba balit do výkladových vazeb, jsou jasná.

Prof. RNDr. Jan Peřina, CSc.:
„Autorka se ve svém malířském díle dotýká velmi aktuálních problémů moderní fyziky a v tom je zcela moderní a průkopnická. Od chaosu, který je opakem samoorganizace, a ta základem života přes jev shlukování událostí, evanescentní vlny, princip kvantové superpozice.... až po donedávna utopickou teleportaci. Její matematické znalosti jí umožňují originální nápady a ztvárnění těchto fyzikálních jevů , a tak autorka. Staví zajímavý most mezi fyzikálním vědeckým světem a uměním, který je inspirující pro obě strany mostu.“

František Makeš, Ph.D., královský restaurátor, Värmdö, Švédsko:
„Jitka Lachmanová – Brůnová ukazuje svými obrazy, že věda a umění spolu souvisejí a tato vazba neustále vzniká a proměňuje se. Asimilace vědy a umění vychází z principů, které aplikovali Piero della Francesco, Uccello, Leonardo da Vinci, Verrocchio, Dűrer, Jean Cousin... Současnost s sebou nese krizi modernistických modelů a potřebuje nové pojetí, ve kterém umění a věda budou v rovnováze. Tuto novou skutečnost je nutno chápat analytickým zupůsobem a snažit se přijít na její podstatu. Pomocí vědeckého poznání se lze vymanit ze závislosti na tradičním pojetí....“

Z dosud napsaného vyplývá, že se Jitka Lachmanová – Brůnová vydala na cestu netradiční umělecké tvorby a zobrazuje lidem skutečnosti neviditelné, o to však významnější a závažnější - mluví se o duchovním rozměru při vnímání, smyslově nepostižitelných rozměrech a kvalitě utajených přírodních sil. Umělkyně v tomto svém umění musela pro skutečnosti smyslům utajené najít výtvarnou metaforu a v desítkách obměn, variací a kombinací vytvářet pro znalé díla „logická“, pro neznalé díla esteticky jak přijatelná, tak i přitažlivá. Obdivuhodné je, že to dokázala, a to způsobem, nad kterým žasne celý vědecký svět, to znamená nejen český nebo evropský, ale doslova celé universum.

V rámci příprav k velkému setkání světových reprezentantů vědy otevřela Jitka Lachmanová – Brůnová již dvě výstavy. První v minoritském klášteře Ungelt ve Štupartské na Starém Městě s expozicí děl inspirovaných kvantovou fyzikou , druhou v Galerii MaxMara na Příkopech na Novém Městě, kde návštěvník může obdivovat obrazy, jež umělkyně vytvořila k Roku Slunce – výstava nese název Stromy a slunce.

V pondělí 16. dubna bude v rámci zahájení celosvětového kongresu optiků a optoelektroniků v Praze slavnostně otevřena akad. Rudolfem Zahradníkem na Národní třídě v budově České akademie věd výstava Jitky Lachmanové – Brůnové, specificky zaměřená na problematiku výtvarných kreací evokovaných vědou a jejími zákony, zejména v oblasti nanotechnologie a optické nanotechnologie. Přítomni budou v Olomouci působící prof. Jan Peřina a pražský vědec prof. Pavel Tománek, ze zahraničních expertů pak Theodor W. Hänsch.

Je s podivem, že pro většinu výtvarné Olomouce zůstává umělkyně ještě stále utajena.