První koncert, který zahájil šestici festivalových zastavení, se konal 22. 9. 2007 v chrámu svatého Václava. Zazněla tam Slavnostní mše L. van Beethovena. Jako sólistky, zde vystoupily dvě dámy jejichž jméno bylo již několikráte spjato s festivalovými koncerty a vždy to byl velmi silný zážitek. Proto čtenářům nabízíme rozhovory se sopranistkou Ludmilou Vernerovou a mezzosopranistkou Martou Beňačkovou.

Jak vzpomínáte na své první účinkování na Podzimním festivalu duchovní hudby?

Ludmila Vernerová: Paní Dobromila Hamplová mě pozvala poprvé na účinkování v Dvořákově Requiem. Vzpomínám si, že jsem užasla, když jsem zjistila, že celý tento obrovský projekt, kde účinkoval Pražský filharmonický sbor, veliký symfonický orchestr, sólisté a dirigent, organizuje jedna jediná osoba se svojí asistentkou z malé kanceláře. Všechno bylo dokonale připravené, žádné prostoje, vše fungovalo. Takovou úroveň potkávám při podobných příležitostech v zahraničí, zejm. v Německu - ale tam na to mají celý sehraný tým mnoha lidí, tradici a finance. A tak jsem se velmi zaradovala, že takový zázrak lze uskutečnit i u nás, v Olomouci. A na evropské úrovni! Když jsem se stala pravidelným hostem festivalu - a považuji to za čest - užívám si i nadále laskavé osobní péče paní Hamplové. To opravdu není běžné. Všichni se už předem na sebe těšíme. Paní Hamplová jedná takto báječně se všemi svými hosty, jak jsem měla možnost poznat.


Beethovenova Missa solemnis patří k velmi obtížným dílům, jaká je Vaše příprava na takový koncert?

Ludmila Vernerová: Missu solemnis jsem zpívala na festivalech v Německu a ve Španělsku před několika lety. Proto jsem velmi ocenila pojetí pana dirigenta Stanislava Macury. Ale pro soprán (jak sólistku, tak v tomto případě i pro sborové soprány) je tento part naprosto extrémní svojí polohou a celkovou zátěží. Takže - přestože jsem part uměla - jsem po nabídce agentury Ars viva vzala noty a od jara jsem si pravidelně sedala ke klavíru. Příprava určitě půl roku. To, co se na takovém projektu určitě nedá ošidit, je čas. Každý hudebník vám potvrdí, že studium má určité fáze, které se nedají přeskočit. Nejdřív studujete pouze noty, pak nastoupí technická hlasová příprava, a když se part začne slibně "líhnout", přijde fatální obdobní, kdy to opravdu nejde. Máte pocit, že to prostě nikdy nezazpíváte. Pak musíte vzít všechnu svoji zkušenost a trpělivost, part třeba na pár dní úplně odložit a počkat, až dozraje. Po této zlé fázi vezmete noty do ruky a začnete vše jakoby od začátku. A když tímhle procesem projdete a víte, že vše umíte, baví Vás zpívat a předvést všechno - a pak dostanete chřipku (nebo zápal plic). Agentura je zoufalá, protože musí shánět záskok. A zpěvačka také, protože si ten extrémní part třeba už nikdy nezazpívá.
Někdy "závidíme" těm "zpěvákům" v televizi. Tam se spustí knoflík u počítače a zpívá stroj za ně. To by nám také bylo do skoku......

Mnozí lidé Vás mohou znát především operních inscenací, ale jste také častým hostem koncertů...

Ludmila Vernerová: Ano, mám to štěstí, že mohu účinkovat jak na jevišti Státní opery Praha, tak na poli duchovní hudby a velmi mně tyto " protipóly" obohacují. Opera je emocionální záležitost. Spojení hudby s krásnou podívanou určitě zaujme každého návštěvníka. Baví mně objevovat, jak vyjádřit postpubertální Rosinu, čínskou otrokyni Liu, nebo hraběnkovsky laděnou Fiordiligi.
Jsem věřící, a proto jsem obzvláště šťastná, že jsem se dožila doby, kdy ve svobodě mohu u nás zpívat duchovní hudbu, která se před revolucí dělala skoro potajmu po našich chrámech pouze ke cti a chvále Boží. Odměnou byl neustávající státní dozor a zákaz koncertování v zahraničí. Prostě izolace. Duchovní hudba má pro mě nadčasový rozměr, který nás přesahuje. Zdánlivě jednoduššími a méně efektními vyjadřovacími prostředky - vždyť jde přece o stále stejné duchovní texty - každý autor vyjadřuje své hluboké, niterné vnímání. Je to v podstatě jeho meditace, a to je úžasné.......Ale toto vnímá pouze vzdělané publikum. A v Olomouci za těch 14 let existence festivalu takové publikum je!

Kde Vás v nejbližší době mohou návštěvníci festivalu vidět a slyšet?

Ludmila Vernerová:Ve Státní opeře, která je jedním z nejkrásnějších operních domů v Evropě. V rolích: Rozina - Lazebník Sevilský, Pamina - Kouzelná flétna, Liu v Turandot, Fiordiligi v Cosi fan tutte, Dona Anna v Don Giovanni....a v říjnu budu zpívat v Praze oratorium Eliáš od Felixe Mendelsona-Bartholdiho, to je velmi krásná hudba s dramatickými místy pro celý ansámbl.


Jste častým hostem festivalu a podílela jste se již na mnohých koncertech. Máte ještě nějaké přání, tedy nějaké dílo, které byste si chtěla zazpívat?
Marta Beňačková: Niekedy si myslím, že už patrím k inventáru festivalu, z čoho mám radosť. Je príjemné prísť k priateľom a urobiť niečo pre to, aby nás duchovná hudba obohacovala o trochu iný rozmer. Je to vždy o stretnutí s priateľmi, s hudbou, cez hudbu s krásnom, so Stvoriteľom. Preto sa cítim poctená, keď mi vedenie festivalu ponúkne koncert. Na festivale i na iných koncertných pódiách som spievala mnoho krásnych diel, naposledy som sa napr. zoznámila so Szymanovského Stabat mater, trochu sa mi vyhýbal J.S.Bach – okrem omše h moll.
Lákali by ma napr. Matúšove i Jánove pašie. Jeden z mojich najmilovanejších
autorov je Gustav Mahler. Z jeho diela som spievala skoro všetko, čo napísal pre
môj hlasový obor. Mojím zatiaľ nesplneným snom je jeho Pieseň o zemi.

Vedle koncertní a divadelní činnosti působíte také pedagogicky...

Marta Beňačková: Mojou druhou parketou - vlastne sa dá povedať, že prvou - je pedagogika. Učím, doučujem už od konzervatoriálnych čias, kedysi klavír, hud. teóriu, harmóniu a teraz spev. Milujem tu prácu, dáva mi obohacujúci kontakt s mladými
ľuďmi. Pôsobím ako docentka na HF JAMU, v tomto školním roku som sa vrátila
aj na bratislavské Štátne konzervatórium. Okrem toho som toto leto po druhý krát viedla Medzinárodné interpretačné kurzy v Brne.

Krom koncertních vystoupení účinkujete také v opeře, jaký je Váš pracovní plán na nejbližší období?

Marta Beňačková: V posledných rokoch pozorujem čoraz menej koncertných príležitostí. Najbližšie by som mala účinkovať v Bratislave na festivale Melos Ethos.
Inak som stálym hosťom v SND v Bratislave a v ND- Brno mám napr. naštudovanú
Kostelničku v Janáčkovej Jenúfe.