Konal se ve středu 21. května v Besedním sále Muzea umění a byl věnován literární tvorbě Ireny Šindlářové, ilustrační kresbě Renaty Charouskové a skladbám kytaristy a klavíristy Ivana Gajdoše. Název večera se odvinul z okolnosti, že dlouhodobé přátelské vztahy mezi autorskými osobnostmi umožnily všem v různé intenzitě jako neobvyklou výchozí inspiraci uchopit tvorbu těch druhých.

Dominantní v konkrétním koncipování květnového večera byla tentokrát obrazná poezie Ireny Šindlářové, přesněji deset jejích básní výrazného společenského zaměření s četnými reminiscencemi k vlastnímu životu, jeho epizodám, poznatkům, rozhodnutím, návaznostem a postojům. Ke každé básni vytvořila Renata Charousková obrazovou parafrázi a všechny v Besedním sále instalovala. Během pořadu byla tato díla monitorem po dobu interpretace básnického textu a přednesu inspirované hudební skladby promítána. Publiku tak bylo v citlivě komponovaném pořadu umožněno vyslechnout deset básní, vnímat deset výtvarných děl a naslouchat deseti skladbám, jež vznikly z jednoho pramene, v působivé propojenosti, chce se dokonce říci celistvosti.

Myšlenku a režijní kvalitu měla i samotná prezentace, o níž byla požádána v literární linii Ivana Plíhalová, významná členka činohry Moravského divadla v Olomouci, v rovině hudební se jí ujal sám skladatel Ivan Gajdoš a v rovině výtvarné se s ní dobře vyrovnala projekční technika. Přehlédnuta nebyla kultivovanost přednese, logičnost frázování a od něho se odvíjející srozumitelnost. Žádná improvizace, náhodnost a podcenění detailů. Interpretace v literární i hudební poloze měla duši.


Jistý opakem byla následná „rozprava“ s celým autorským kolektivem. Na laskavém „pranýři“ všeobecného zájmu zasedla Irena Šindlářová, Renata Charousková, Ivana Plíhalová a Ivan Gajdoš. Přátelská atmosféra prostá veškeré škrobenosti a spíše naplněná povzbuzujícími bonmoty, rozvazovala jazyky i těm, kteří se ve své tvorbě nevyjadřují verbálně. Smyslem besedy nebylo doplnit v hlavách návštěvníků torzovitá encyklopedické hesla o účinkujících, ale naznačit, že umělec má i svůj zajímavý lidský rozměr. Zdá se, že se to na literárním večeru vytrysklého z jednoho pramene podařilo.