Pokud máte doma deváťáka, moc dobře víte, že musíte do půlky března zvolit, kam se budou jeho kroky ubírat. O současném stavu středního školství, výhodách odborného vzdělávání i tom, jak nejlépe spojit teorii s praxí a připravit žáky do běžného života, jsme si povídali s ředitelem Střední odborné školy obchodu a služeb Štursova Ladislavem Pochylou.  

Ředitel Štursovky Ladislav Pochyla nejen o současném vztahu učitel-žák, ale i budoucnosti učebních oborů

Představte v krátkosti vaši školu. Čím se liší od jiných?
Na Štursovku jsem nastoupil před třemi a půl lety a zdálo se mi, že je to škola bez úsměvu, bez pozdravu, bez kolegiality, bez vztahu student – pedagog a to byly věci, které jsem se snažil jako ředitel změnit. Dnes je to tak, že studenti čekají, že odpovíte na pozdrav, usmějete se na ně. Cítí, že je vnímáte a berete je jako sobě rovné. Samozřejmě, že i tady platí jasná pravidla a žáci musí dodržovat školní řád, neslušné chování a další nevhodné projevy tolerovat nelze. Vidím posun ve vztazích, zejména ve vztahu učitel a žák, učitelé žáky vhodně motivují, oceňují i drobnější úspěchy, chválí, což má pozitivní dopad na žáky samotné – mnozí se opravdu snaží něčeho dosáhnout a ne pouze přežít a pak ze školy odejít tak, jako tomu bývalo dříve.

Používáte slova jako dříve a nyní. Vidíte nějaké trendy ve vývoji školství?
Školství se výrazně změnilo, dříve se především vzdělávalo a pak až vychovávalo, dnes se bohužel poměr změnil, obzvláště na odborných školách. Domnívám se, že jedním z důvodů je nedostatečná komunikace v rodině. Sám učím psychologii a dělal jsem si krátký sociologický výzkum. Zajímalo mě, jak často děti mluví s rodiči, výsledky byly tristní. Děti mluví s rodiči maximálně hodinu a půl denně, vesměs se jedná o konverzaci typu: "Ahoj, co bude dnes na oběd? Ve škole nebylo nic nového. Chci jít ven nebo hrát na počítači, co je dneska v televizi?, Jo, o víkendu mám už něco v plánu…" Je patrné, že už dávno neplatí, že by rodiče předávali své zkušenosti dětem. A to považuji za velkou škodu, protože pak zákonitě dochází k tomu, že si své zkušenosti – respektive nezkušenosti předávají děti mezi sebou, samozřejmě i prostřednictvím sociálních sítí. Dochází vlastně k tomu, že ti starší a zkušenější jsou často odsunuti na vedlejší kolej a studenti si mezi sebou vzájemně předávají svou nezkušenost. Podle mě je to taková spirála smrti, v podstatě nezkušený předává nezkušenost nezkušenému. V mnohých případech učitelé suplují rodiče, snaží se žáky vychovávat především k odpovědnosti za své chování a jednání. Ideálním případem je dobrá spolupráce učitelů a rodičů s cílem posilovat u žáků psychosociální dovednosti a usnadnit jim vstup na pracovní trh. Sociální skladba studentů je různá, máme mnohdy děti z neúplných rodin, sociálně slabších, občas děti s hodně tragickým osudem.

Vy nejste povoláním učitel a ani jste na žádné škole dříve nepůsobil. Jak jste se dostal na pozici ředitele?
V mém případě to byla poměrně dlouhá a zajímavá cesta. Nejsem klasický ředitel, který vyšel z pedagogického prostředí. Žádný příkladný učitel, který dosáhl svou pílí pozici zástupce a pak přejal pozici ředitele. Během svého života jsem vystudoval několik škol a dělal různá povolání. Po gymnáziu jsem nastoupil na průmyslovku, pak dělal lesního dělníka, dva roky jsem pracoval v lese a kácel stromy, dva roky stavěl železniční mosty. Vždycky mě lákala psychologie, a proto jsem ji nakonec začal studovat, po úspěšném dokončení studia jsem podnikal. Potom jsem se stal ředitelem organizace pro vzdělávání pedagogů – Schola Servis. Chtěl jsem dělat dětskou psychologii a učit dospělé, jak přistupovat k dětem, protože přeci vychovávají svou budoucnost. Mně vždycky říkali, jak se budeš chovat ty ke svému dítěti do tří let jeho věku, tak se ono bude chovat k tobě od osmnácti let svého věku. A to se mi v praxi potvrzuje. Po ředitelování ve Schola Servis jsem se stal ředitelem na Štursovce a pokračuji tak opět ve výchově a vzdělávání.

Myslíte si tedy, že se váš přístup k vedení školy od ostatních ředitelů liší? 
Jak už jsem zmínil, nejsem klasický ředitel, který vyšel z pedagogického prostředí, proto mám úplně jiný přístup k řízení školy, nejsem totiž poznamenaný školstvím, jak často hodnotí pedagogy laická veřejnost, ale jsem poznamenaný vzděláváním. Samozřejmě, že jsem odpovědný za řádný chod školy, za poskytované vzdělávání, ale například nedělám suplování ani rozvrh, to mají na starosti mí zástupci. Domnívám se, že škola je určitý organismus a každý má svou funkci. Žáci mají například funkci krve, někdo má funkci mozku, někdo jater a podobně, společně je tak vytvořen organismus, který funguje. Když jeden článek nefunguje správně, je třeba jej vyléčit, a když to nelze, tak vyměnit. Snažím se tedy z pedagogů dostat to nejlepší, co v nich je, aby to pak předávali dále – žákům. A snad se tento způsob ukazuje jako správná taktika.

Jak si v dnešní době podle vás stojí střední odborné školy například ve srovnání s gymnázii?
U rodičů dnes bohužel převažuje trend dát své dítě na gymnázium, protože potom můžete jít na vysokou školu a něčeho dosáhnout. Na druhou stranu dnes existuje tolik zbytečných vysokoškolských pseudooborů, a stává se, že i nadaní žáci vystudují něco, co nemá na trhu práce vůbec žádné uplatnění, rovněž tak jsou případy, že i žáci slabí vystudují nakonec nějakou vysokou školu.

Střední odborné školy se tak potýkají s malým množstvím zájemců o umění v řemesle, protože při klesající populační křivce pohlcují gymnázia i slabší studenty, které by dřív ke vzdělávání nepřijali. Byť Olomoucký kraj vynakládá nemalé prostředky na stipendia a podporu učebních oborů, podpora odborného vzdělání ze strany rodičů je na velmi nízké úrovni a odborníci tak budou časem chybět. Už dnes se běžně stává to, že vám zavolá známý, zda nevíte o nějakém dobrém pokrývači nebo instalatérovi. Potřeboval by ho tak do měsíce, protože nabídky na zhotovení jsou tak do tří měsíců, a maximálně za 400 korun za hodinu. Jsou nedostatkovým zbožím, a tak si za práci nechají zaplatit. Na druhou stranu znám kolegy se dvěma vystudovanými vysokými školami, kteří vydělávají 250 korun na hodinu. Je to prostě degradace vzdělání.

---

Podpora odborného vzdělání ze strany rodičů je na velmi nízké úrovni a odborníci tak budou časem chybět. Už dnes se běžně stává to, že vám zavolá známý, zda nevíte o nějakém dobrém pokrývači nebo instalatérovi. Potřeboval by ho tak do měsíce, protože nabídky na zhotovení jsou tak do tří měsíců, a maximálně za 400 korun za hodinu. Jsou nedostatkovým zbožím, a tak si za práci nechají zaplatit.

Jak u vás probíhá propojení teorie a praxe?
Praxe je velmi důležitá, u těchto oborů o mnoho důležitější než teorie. Snažíme se o co nejužší propojení, proto spolupracujeme s výrobními podniky, naši žáci vykonávají praxi, respektive odborný výcvik v hotelích, restauracích, které mají moderní vybavení, na rozdíl od školy. Je zřejmé, že těžko budete připravovat žáky do praxe, když máte zastaralé technické vybavení, které se v praxi již dávno nepoužívá. Takže je učíme něco naprosto zbytečného, zastaralého. Je tedy potřeba neusnout a hledat řešení. Máme uzavřeny smlouvy s logistickými centry, jako je Makro, Kaufland, Globus. Vynikající je spolupráce s NH Hotelem, Hotelem Flora, Clarionem, ale i spoustou menších restaurací. Na žáky dohlížejí učitelé odborného výcviku a garanti jednotlivých pracovišť. I během teoretické výuky učitelé organizují pro žáky odborné exkurze do některých podniků – například návštěva pivovaru, cukrovaru.

A vybavení u vás ve škole se nedá nějak zlepšit, aby měli studenti pro praxi lepší zázemí?
To víte, že dá. Ale na všechno se musí sehnat peníze. V loňském roce byla škola zateplena, máme nová okna a fasádu, letos budeme kompletně rekonstruovat školní kadeřnictví. Mělo by se jmenovat Duhové kadeřnictví. Jak už sám název napovídá, bude barevné a veselé a nahradí to nudné šedé, které máme v současné době. Bude vybaveno modernějším nábytkem a kadeřnickými potřebami. Chci, aby sem nejen studenti, ale i zákazníci chodili rádi. Samozřejmě máme zájem, aby se studenti v co největší míře učili na živých modelech, k tomu potřebujete zákazníky. V prvním ročníku se pochopitelně učí na figurínách, ale tak se to nedá dělat po celou dobu studia. Snažíme se sehnat modely zvenčí, nabídneme jim kadeřnické služby za nižší cenu, zákazníci sice stráví více času při tvorbě účesu, ale mají to s výraznou slevou a jsou v příjemném prostředí. Navíc vše probíhá pod dohledem učitelů odborného výcviku, kteří mají dlouholetou praxi a jsou velmi zkušení. Práce s veřejností je pro naše studenty hodně důležitá. A to hned z několika sociologických aspektů – naučí se se zákazníkem komunikovat, což je pro výkon tohoto povolání nezbytné. Naučí se zvládat stresy a třeba i problémového či nerozhodného zákazníka. To jim určitě usnadní start v profesní kariéře a je to právě spojení teorie s praxí, o kterém jsem mluvil před chvílí.

Tak to máme kadeřnictví a co třeba jiné obory? I u nich na studenty čekají nějaká vylepšení?
V současné době máme deset oborů vzdělávání a chtěli bychom je veřejnosti předvádět všechny. K tomu slouží například den otevřených dveří, kde se mohou lidé setkat s veškerou naší činností. Mohou si prohlédnout výrobky aranžérů, ochutnat pokrmy našich kuchařů, prohlédnout si slavnostní tabule, které připravují číšníci, a podobně.
Naším cílem je využít tyto aktivity ve větší míře a celoročně. Budujeme například novou cukrářskou dílnu, výrobky bychom chtěli od září prodávat za výrobní cenu v našem novém obchůdku, čímž se veřejnosti zase přiblížíme a škola se dostane do širšího povědomí.
I studenty oboru gastronomie čeká vylepšení, na které jste se ptala. Plánujeme rozšířit jejich odborné pracoviště, které se nachází v suterénu školy. Říkáme mu školní kuchyňka. Je to opravdu taková kuchyňka, v současné době už nevyhovující, potřebujeme prostě větší, tak je v plánu její modernizace a zvětšení stávajících prostor.

A co třeba nějaké zahraniční stáže, kde by studenti poznali i praxi v jiných státech?
Máme dobré zkušenosti se zahraničními mobilitami. Od roku 2005 naši studenti pravidelně vyjíždějí na stáže, navštívili Francii, Itálii, Litvu a v současné době jezdívají na Kypr. Jedná se o projekty bývalého programu Leonardo da Vinci, v současné době vysíláme žáky v programu Erasmus +. Žáci pracují tři týdny v hotelových komplexech a restauračních zařízeních.
Samozřejmě aby se student dostal na tuto stáž, musí projít náročným výběrem. Musí si ji zasloužit jak docházkově, tak i prospěchově. Jde o to, aby vyjeli ti, kteří mají o svůj obor opravdový zájem. Stážisté mají jedinečnou možnost naučit se něčemu novému, připravovat pokrmy z místních surovin, zvyšují se tak jejich pracovní a odborné kompetence. Praxe je obohatí i v osobním životě, rozvíjí se jejich charakterové vlastnosti, jsou vedeni k asertivitě, posiluje se týmová spolupráce, žáci získají nové zkušenosti. Navíc se tři týdny o sebe sami starají. A to je opět to již zmiňované propojení studia s běžným životem.

Určitě máte na škole velké množství talentovaných žáků, můžete jmenovat nějaké úspěšné absolventy a studenty?
To víte, že ano. Máme spoustu úspěšných žáků, nemohu jmenovat všechny, ale výborných výsledků dosáhli naši žáci i absolventi v různých odborných soutěžích. Například Kateřina Čubová, Adam Josif, Monika Wisniewská se pravidelně účastnili různých baristických soutěží, ve kterých se umisťovali na druhých, třetích místech, naše cukrářky Lenka Čapková, Martina Sovíčková, Irini Mintzasová se svými dorty obsadily krásná druhá a třetí místa na soutěžích cukrářů, Denisa Laštuvková opanovala další soutěž a vyhrála se svými zdobenými muffiny. Máme i šikovné kadeřnice Hanku Maksantovou a Zuzku Johanovou, Zuzka byla letos na krásném druhém místě na Kalibr Cup v Lanškrouně. Nesmím zapomenout ani na kuchaře – náš bývalý žák Václav Hynek vyhrál soutěž Gastro makro Cup. Z každého úspěchu máme velkou radost, navíc úspěšní žáci i absolventi jsou výborným příkladem pro ostatní žáky, kteří se snaží napodobit úspěchy svých předchůdců, chtějí být stejně dobří nebo i lepší a tím pádem se i více snaží, což je přínosem pro celou školu. Mohu jmenovat třeba Jakuba Slováčka, Davida Svobodu nebo Daniela Pekaře.
Šikovným žákům samozřejmě nabízíme nástavbové studium, kde si rozšíří své vědomosti z odborných předmětů – ekonomiky, právní nauky, účetnictví, časem se tak mohou osamostatnit a začít podnikat.

O jaký obor je největší zájem?
Hodně se to mění, ale nejexponovanějším oborem je kadeřník a pak nástavbové studium v oboru podnikání. Právě v nástavbovém studiu je mnoho kadeřnic, které chtějí zakončit vzdělání maturitní zkouškou, je to vlastně takové komplexní vzdělání. Když po pěti letech studenti vyjdou ze školy, mohou si založit vlastní kadeřnictví.
Bohužel nám ale pořád trochu chybí výraznější spolupráce hospodářské komory, zaměstnavatelů, úřadu práce a škol. My totiž v současné době nevíme, kde do pěti let dojdou číšníci, strojaři nebo cukráři. Chrlíme velký počet studentů, ale ti pak nemají uplatnění, chybí koordinace. Líbí se mi německý model, kdy se škola "zamrazí" a spustí třeba za tři roky – v době, když už se ví, že studenti tohoto oboru budou potřeba. Vzdělávání se tak přizpůsobuje trhu práce a nevzniká velký problém s nezaměstnaností, alespoň tedy u čerstvých absolventů.

A co zastoupení žen a mužů? Je to stále tak, že u kadeřnic převládají ženy?
V podstatě ano, cukrářky i kadeřníci jsou pořád spíše holky, i když už se začínají objevovat i kluci. Tam je výhodou, že když už jdou chlapi na tento obor, tak jsou zpravidla velmi šikovní a chtějí ve vystudovaném oboru i nadále pracovat. Na rozdíl od některých děvčat, pro které je zvolený obor spíše únikový a po získání výučního listu hledají práci třeba v supermarketech, což je škoda. Kuchaři jsou většinou chlapi, číšníci tak půl na půl, prodavači, výrobci potravin a žáci oboru podnikání jsou rovněž půl na půl.

Jaké kanály používáte pro oslovování potenciálních uchazečů o studium?
Školu prezentujeme na přehlídce středních škol a učilišť Scholaris, dále prostřednictvím dnů otevřených dveří a informativních schůzek s dětmi a rodiči. Využíváme ale i moderní technologie. Máme přehledné webové stránky, snažíme se, aby působily dynamicky, navíc už brzy bude zařazen blog jednotlivých učitelů a instagram. Chceme, aby se všichni podíleli na chodu školy, včetně studentů. Stránky působí přátelsky a uživatelsky příjemně, zveřejňujeme na nich akce, soutěže, kterých se žáci účastní, jejich úspěchy, exkurze, stáže, vše je doplněno i fotodokumentací a jsou propojeny s Facebookem. Každý potenciální uchazeč si je může prohlédnout a zvolit si obor, který chce na naší škole studovat, jsou zde samozřejmě uvedeny všechny obory, které pro daný školní rok otevíráme. Žáci základních škol a jejich rodiče mohou sledovat aktuální dění naší školy, ale také informace o chystaných akcích, plánovaných zájezdech a podobně.

Jak probíhá přijímací řízení?
Uchazeči o studium si musí na naši školu podat přihlášku do 15. března. Pak záleží na tom, jak velký zájem o jednotlivé obory je. Na učební obory se přijímací zkoušky nedělají a stačí, když má student požadovaný studijní průměr. Na maturitních oborech se dělají přijímací zkoušky, jedná se všeobecný znalostní test, celkem má dvacet otázek, zastoupená je jak matematika, tak cizí jazyk.