Je nepochybné, že v racionálně fungující současnosti je hodně těch, kteří se věnují poezii. Uvědomujeme si to však zřídka a spíše náhodně. Třeba při probíhajícím Festivalu básníků, na literárních večerech, ale také, když se nám do rukou dostane nějaká básnická sbírka. Nejedna z nich je vydána vlastním nákladem autora.

Bývá to tehdy, když si chce básník ověřit svou poetickou způsobilost, ale i tehdy, když chce svým přátelům udělat radost. Z onoho druhého důvodu vydal olomoucký právník Václav Kupka pohledný „výbor ze své tvorby uložené v šuplíku“, který obohatil o dobře reprodukované malby. To prozrazuje, že jde o autora talentovaného v mnoha směrech. O výtvarné umění Kupka „zavadil“ i svým externím studiem na Masarykově univerzitě.
Rodem je Olomoučan, narodil se v Hněvotíně a letos oslaví své 75tiny. Znám je jako advokát, od roku 1990 měl svou advokátní kancelář, jeho dcera PaedDr. Eva Slezáková provozuje Galerii 1499. Dodnes se vzpomíná na Kupkova Olomoucká zastavení, které podvakráte vydal v rámci ediční činnosti Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, a tak skromně přispěl k rozvoji olomoucké výtvarné kultury.

Bibliofilský svazeček básní a maleb s názvem Et cetera obsahuje devět básní a pět maleb, šestá je na obálce, sedmá je vkusným frontispisem. Svazeček je pečlivě vypraven jak po stránce grafické, tak snese náročnost i ve výběru papíru a tisku.

Václav Kupka určitě nevybíral svá díla s cílem o sobě vypovídat. Ale podařilo se mu to. Alespoň v náznacích, i když samozřejmě nejde o verše autobiografické. Ale i tak je možné jeho básně Když končilo dětství, Jarní noc, Zuzana z předměstí, Půlnoc či Milostná vnímat. Není v nich nostalgie, poněvadž jsou časově původní, což je přednost. V dalších básních Kupka spíše klade otázky než soudy, spíše možnosti než rady... Platí to o básni Bez názvu, Cesta do Emauz i o závěrečném Ledňáčku ve čtvrté dimenzi. Osobité konstatování, založené na životní moudrosti je cítit v básni Jak vzniká dravec.

Předností básní je jejich kultivovanost, pečlivost a hloubka verbálních sond do jazykové materie, což uchránilo autora před nepatřičnou prostotou, která vylučuje otázku Co tím chtěl básník říci? Čtenář se ptát musí a bude mu jen k prospěchu, když si odpoví.
Básně jsou psány ve volném verši, ale tak, že neztrácejí na poetičnosti.
Kupka vydal své jubilejní básnické i výtvarné ohlédnutí. Je tak solidní, že se mu může stát povzbudivou inspirací, aby svůj šuplíku ještě jednou prohrabal.