Krize odhalí charaktery

Podle Ladislava Pochyly je všechno hlavně o studentech, na kterých je, jestli krizovou situaci zneužijí k ulévání, nebo se jí přizpůsobí. “Odpovědnost za své vlastní vzdělávání by u středoškoláků měla být jednoznačná, oni by měli vědět, co chtějí dělat. Každý student by si měl uvědomit, že pokud chce být dobrý ve svém oboru, tak se o to musí především starat sám a my jsme tady jen od toho, abychom mu pomohli v tom, co umíme. Abychom ho naučili. Ale ten žák musí chtít. Tam je problém,” domnívá se Pochyla a jedním dechem dodává, že si v této době nesmírně váží každého pedagoga. “Protože opravdu každý z nich hledá cestu, jak co nejlépe naučit studenta nějakým vědomostem. Jestliže naučíme naši mládež odpovědnosti ke své budoucnosti, tak je to lepší, než když nám budou chodit do školy a budou usínat, neposlouchat, ale budou tady jenom proto, aby splnili docházku a dostali vysvědčení. Proto mluvím neustále o vlastní zodpovědnosti,” konstatuje Pochyla.

Zejména na sociálních sítích se objevily i stížnosti, že studenti jsou na distanční výuce přetěžováni. Podle Radka Čapky k tomu sice docházet může, je to ale individuální záležitost. “Každý kantor je jiný a má svoje metody, to platí i při klasické výuce. Na druhou stranu, pokud slyšíte občasné a i rozdílné názory, že žáci mají učiva k nastudování málo, a že by se mělo přitvrdit, nebo naopak mnoho a mohou být přetěžováni, tak je to vlastně většinově nastaveno správně. (...) Tak jako je každý učitel jiný, je to tak i mezi žáky a studenty nebo i pohledy jednotlivých rodičů,” domnívá se Čapka.

Praktická výuka? Stříhejte a vařte doma

Zatímco gymnázia většinu učiva prostřednictvím distanční výuky zvládnou, střední odborné školy řeší jiný problém. Jak zajistit praxi. “Ze strany ministerstva sice bylo ze začátku řečeno, že praktická výuka může nějakým způsobem fungovat, ale paradoxem je, že jsou uzavřeny veškeré služby, tudíž i naše smluvní pracoviště. Tím pádem nemáme jak zabezpečit praktickou výuku v takovém rozsahu, aby byla adekvátní. Naši mistři odborného výcviku se snaží učit distančně, ale vyučovat distančně třeba stříhat, tak to je trošku pitomost,” říká Ladislav Pochyla. Podle něj se pedagogové v jednotlivých oborech snaží najít cestu, jak alespoň částečně výpadek nahradit. “Co se týká gastronomických oborů, naši mistři se snaží motivovat studenty, aby vařili doma. Co se týká kadeřníků tak mistři nabádají studenty, aby třeba ostříhali rodinné příslušníky, trénovali na nich účesy… Samozřejmě když student vaří doma pro rodinu nebo prostře stůl pro pár lidí, tak se to nedá srovnávat s prací v restauračním zařízení, ale snažíme se je alespoň nějak učit a motivovat,” zmiňuje Pochyla. 

Učitelé se bojí nákazy, k očkování se dostanou nejspíš až za několik měsíců

O tom, jak distanční výuku zvládají žáci a studenti se mluví často, už méně se ale hovoří o tom, co současná krize znamená pro pedagogy. “Vůbec nikdo si neuvědomuje, jak jsou přetížení,” zlobí se Ladislav Pochyla. A za pravdu mu dává i Radek Čapka. “Osobní kontakt a vzájemná komunikace, která je i pro učitele velmi důležitá, nyní chybí. Online výuka nikdy nebude plnohodnotná, to vědí všichni. Učitelé se museli přizpůsobit situaci takřka ze dne na den, naučit se úplně nové přístupy k práci a přestože od prvního zavedení distanční výuky už je to téměř rok, stále to pro ně a jejich rodiny není snadné. Jiří Kočí z Gymnázia Čajkovského ale zmiňuje problém, o kterém se nemluví téměř vůbec: “Učitelé jsou většinou starší ročníky, padesát plus, mají svoje zdravotní problémy, často jsou to rizikové skupiny. A bojí se. Bojí se chodit do školy, aby se tu nenakazili. Chtěli jsme například udělat poradu; jsme schopni ji pořádat i ve velkých prostorách jídelny, i tak se většina kantorů bála přijít. Je nás tu padesát pět, měli strach setkat se v takovém počtu jen s kolegy, to ani nemluvím o studentech. Porady proto raději pořádáme online,” svěřuje Kočí. Stejný názor má i Radek Čapka: Ono se řekne, že pro děti to není taková ‘hrůza’, že by školy klidně mohly zůstat otevřené a děti pro sebe navzájem nejsou takovým rizikem. Ale mohou nakazit učitele, pro kterého ta nemoc může mít vážné následky. Už pro to by také učitelé měli být očkováni mezi prvními. Za to bych se přimlouval. Aby školy mohly fungovat dál a učitelé se nemuseli bát, měli by být proočkováni co nejdřív, ne až někdy v červnu…,” vyzývá Radek Čapka. Vláda už koncem roku zařadila učitele mezi rizikové profese, před několika dny pak zveřejnila plán, z něhož vyplývá, že na učitele se dostane hned v druhé očkovací etapě. Ta je ovšem plánována na dlouhý úsek únor až červen. A přednost mají mít pracovníci mateřských a základních škol, na středoškolské pedagogy se dostane až později.

Maturity a přijímačky? Zatím je plán, jako by se nic nedělo

Velkým problémem je současná krize pro absolventy posledních ročníků. Na Gymnáziu Čajkovského se k maturitám přihlásilo na 120 studentů. A podle dosavadních pokynů ministerstva by měli zkoušky dospělosti absolvovat ve zcela běžném režimu. “Ministerstvo zatím říká, že vše proběhne, jak má. Písemná práce v profilové části maturity proběhne v dubnu, letošní novinka - ve společné části maturity pouze didaktické testy - jsou naplánovány na začátek května a profilová ústní část maturity proběhne po 16. květnu. Nemáme jinou informaci, i když - samozřejmě - změnit se to může, víme, jaká je doba,” krčí rameny Jiří Kočí. Podle Radka Čapky všichni doufají, že jakmile se trochu uvolní opatření, bude určitě snaha, aby se do škol vrátily nejdříve právě poslední ročníky, tak jak tomu bylo na jaře i na podzim. “Nejméně dva měsíce před maturitou by se studenti měli vzdělávat prezenčně, byť třeba v nějakém specifickém režimu,” domnívá se Čapka. 

Otazníky visí i nad přijímacími zkouškami. Ministerstvo středním školám doporučilo zvážit, zda je vůbec dělat. A nebo použít centrální zkoušky, které organizuje Cermat. “My chystáme vlastní přijímací zkoušky,” prozrazuje Ladislav Pochyla a dodává, že oproti loňskému roku nebude Střední odborná škola Štursova otevírat některé obory, což ale s aktuální koronavirovou situací to nesouvisí. “O některé obory byl v minulosti nižší zájem, a z toho důvodu je nebudeme otevírat, je u nich také nízký požadavek z trhu práce, kterému se škola přizpůsobuje,” míní Pochyla. Naopak Gymnázium Čajkovského využije centrální zkoušky. “Domnívám se, že gymnázia budou centrálních zkoušek Cermatu dále využívat. O školu je v posledních letech větší zájem, takže nějakou selekci dělat musíme a zkoušky jsou k tomu ideální. Opět, zatím nepadla žádná informace o tom, že by se něco mělo měnit, takže platí, že přijímací zkoušky budou v dubnu. My bychom měli do konce ledna zveřejnit na webu kritéria zkoušek, takže pokud na tom chce ministerstvo něco měnit, dozvíme se to snad co nejdřív,” myslí si Radek Čapka. 

A že by se maturity, případně i přijímací zkoušky mohly odehrát v online režimu, jako tomu bylo u některých státních zkoušek na vysokých školách? “Tak to si teď vážně představit nechceme! Ale na druhou stranu, kdo by si před rokem představil situaci, která je dnes? Možné je všechno. Ale budeme rádi, když se to stabilizuje a co nejrychleji vyřeší. Už z toho potřebujeme ven, jak školy, tak celá společnost…” doufá Čapka.

Krize přinesla i pozitiva, ledacos zůstane

Že na rčení všechno zlé, k něčemu dobré, opravdu něco je, se shodují oba ředitelé. “Něco nového se naučili všichni. Studenti se učili pracovat samostatně, někteří se na to ovšem vykašlali. Ti budou do budoucna nezaměstnavatelní. Pedagogové se snažili učit distančně a učili se, jak co nejlépe vzdělávat distančně. Takže si myslím, že posun dopředu tady jednoznačně je. Z mého pohledu jsme konečně došli k tomu, že se studenti projevili. Projevili se ve smyslu toho, že kdo se chce vzdělávat, tak se vzdělává. Kdo nechce, tak se nevzdělává, je nevzdělatelný a zároveň i nezaměstnatelný,” míní Pochyla. S tím souhlasí i Radek Čapka: “Studenti se naučili mnohem větší samostatnosti, v daleko větší míře je kladen důraz na samostudium. Tím budou mít lepší start na vysokých školách.” Podle něj navíc zůstanou v praxi i některé prvky distanční výuky. “Například se dají využít, když jsou studenti nemocní, ať už pro předávání materiálů, ale třeba i pro konzultace a podobně…” domnívá se ředitel Gymnázia Čajkovského.

Přehlížený problém: akutní nedostatek pohybu

Radek Čapka upozorňuje i na další problém, o kterém se ve veřejném prostoru moc nemluví. S přechodem na distanční výuku přišli žáci a studenti o tělesnou výchovu a další pohybové aktivity. A to se negativně podepíše na jejich kondici. Jeho gymnázium přitom vychovalo celou řadu velmi úspěšných sportovců a přestože se profiluje jako všeobecné, na pohyb klade veliký důraz a vede k němu i běžné studenty. “Sportovci jsou na tom paradoxně líp, než ostatní studenti. Jednak jsou zvyklí na individuální přípravu, mívají daleko větší absence a musí se s tím poprat, takže v tomto ohledu to pro ně není nic tak moc nového. A v rámci svých klubů mají alespoň nějaké fyzické aktivity i teď, takže z kondice taky úplně nevypadnou. Kdo je tom ale špatně, jsou právě ti, co aktivně nesportují. Studentům chybí pohyb, doplácejí na to. Už mnoho let se mluví o tom, že se mladí přestávají hýbat, že sedí u počítačů, místo aby se šli proběhnout, zahrát si fotbal… Tak jako to dělala třeba naše generace. Podle mě mohla být  v tomto ohledu na místě daleko větší velkorysost. V supermarketu může být tři sta lidí a na sportovišti se nesmí potkat dvacet, ani deset? Přitom sport posiluje imunitu i odolnost a celkové zdraví,” diví se Čapka. Za normálních časů se ve škole konají dvě až tři sportovní akce týdně. “Zdaleka to není jenom tělocvik, máme tu celou řadu dobrovolných aktivit, do kterých se studenti ochotně zapojují. Máme i sportovní halu, kde spolupořádáme i vrcholové a celostátní soutěže a pomáháme se sportovním zázemím mnoha klubům. Jak sportovci tak ale i lékaři a zdravotníci se shodnou, že právě pro mladou generaci jsou sportovní aktivity a pohyb velmi zásadní a postupné uvolňování v této oblasti by mělo být mezi prvními,” říká závěrem Radek Čapka.