Závěrečný koncert 32. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby, konaný 18. října v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci, nesl výstižný titul Mystika v hudbě. Festival i letos nabídl nejen návštěvu výjimečných prostor, ale také pestrý repertoár sahající za hranice tradičně chápané duchovní hudby. Finální večer se stal symbolickým vyvrcholením festivalu – dramaturgicky pestrý, zároveň však vnitřně propojený. Hudba vedla posluchače od duchovní pokory Janáčkova Otčenáše, přes reflexivní svět Fišerova Labyrintu, až po naději a smíření v Poulancově Stabat Mater. Festival tak zakončil svůj 32. ročník s uměleckou i duchovní hloubkou, která vzbuzuje očekávání toho, co přinese ročník následující.

Úvodní skladbou koncertu byl Otčenáš Leoše Janáčka pro tenor sólo, smíšený sbor, harfu a varhany. Tenorista Tomáš Černý potvrdil své renomé kvalitním výkonem – náročný sólový part zvládl s technickou jistotou a výrazovou přesvědčivostí. Jeho přednes byl jasný a pevný, drobné známky nejistoty ve vyšších polohách působily jen jako drobná vada na jinak velmi přesvědčivém projevu.

Sbormistr a dirigent Michal Vajda odvedl s Českým akademickým sborem výbornou práci. Každý hlas byl precizně odstíněn, a to i v pasážích s nejjemnější dynamikou. Akustika prostoru navíc podpořila celkový zvukový dojem a sbor si udržel potřebnou hloubku a sílu po celý večer. Harfenistka Pavla Kopecká a vyhledávaný brněnský varhaník Martin Jakubíček vytvořili spolu s vokální složkou bohatý a stylově věrný hudební obraz.

Následná skladba Labyrint (1978) Luboše Fišera působila jako koncepční spojnice mezi dvěma vokálně-instrumentálními díly. Už jen její zařazení do programu zasluhuje pozornost, protože se s Fišerovou orchestrální tvorbou na koncertních pódiích nesetkáváme často. Labyrint je v mnoha ohledech mimořádná skladba, která i přes svou komorní délku nabízí posluchačům intenzivní zážitek a sugestivní hudební výpověď. Skladba se rozevírá jako pomyslná cesta — bludiště plné kontrastů, proměnlivých dynamických vrstev a mistrně propracované motivické práce. Zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů s dirigentem Jakubem Kleckerem dokázala velmi přesně vystihnout vnitřní strukturu i výrazovou podstatu díla. Výsledkem byl silný, téměř až mystický dojem, který v posluchačích zůstal i po doznění posledního tónu.

Závěr večera patřil duchovně hluboké skladbě Stabat Mater Francise Poulenca. Dílo, rozčleněné do dvanácti vět, zpracovává tradiční sekvenci o Mariině bolesti pod křížem. Přestože se opírá o vážný a často až zneklidňující text, Poulancovo hudební pojetí nepůsobí těžkopádně – právě naopak. Vnáší do sakrální tematiky lyriku, světlo a křehkost.

Dirigent Jakub Klecker vytvořil velmi citlivý a vyvážený celek, který vynikl díky precizní souhře Českého akademického sboru, Filharmonie Bohuslava Martinů a sopranistky Jany Šrejma Kačírkové. Její sólové vstupy ve větách Vidit suum, Fac ut portem a Quando corpus  byly intonačně jisté, výrazově promyšlené a přednesené s vnitřním klidem i emocionální hloubkou. Sbor si udržel vysokou úroveň po celý rozsáhlý cyklus. Zazářil nejen v a cappellových úsecích, kde vynikla jeho barevnost a soudržnost, ale i v těsném propojení s orchestrem. Výsledné vyznění skladby působilo kompaktně, duchovně silně a důstojně uzavřelo celý festivalový večer.