Olomoucký divák může být s poslední inscenací dalšího titulu letošní sezóny v Moravském divadle spokojen. Dostalo se mu klasického repertoáru, tematicky vděčného, od dob Adama a Evy stále aktuálního a velmi pečlivě a nápaditě připraveného. Krásná Helena přichází na jeviště Moravského divadla téměř po padesáti letech. K režii byl vyzván pardubický Gustav Skála, k jehož nedávným úspěchům patří ještě stále uváděný titul Hello, Dolly. Představitel hlavní role Petr Martínek bohužel onemocněl, takže páteční premiérové představení bylo zrušeno a entrée obstarala úspěšná pondělní II. premiéra, kde alternoval Michal Klam.

Krásná Helena je dílo staré téměř sto padesát let a přesto, že s nadhledem parodovalo tehdejší zcela konkrétní a aktuální stav morálky v nejvyšších kruzích, je schopno ve vhodné úpravě tuto polohu zaujmout i dnes. Gustav Skála to svým aktualizováním prokázal. Lehké téma jeho autorské proměny uneslo a lze dokonce tvrdit, že to inscenaci k souhlasnému přijetí, ba dokonce i k obdivu pomohlo. Alespoň podle reakcí diváků.

Gustav Skála uchopil Krásnou Helenu jako velmi aktuální a akční záležitost a zápletku (pohotově zaretušovanou přikrývkou) sympaticky vybavil nebo spíš doplnil choreograficky svěžími vstupy. Ve Skálově režii nezanikla ani kvalita baletu, ani hodnotný výkon sboru a často nepodvědomě opomíjený orchestr. Ten byl tentokrát, zásluhou i Offenbacha, ale i se zaujetím dirigujícího Miloslava Oswalda, velmi silnou uměleckou veličinou.

Soubor opery a operety Moravského divadla je složen z výrazných osobností, jež v kulturním a uměleckém životě města a kraje jsou živě registrovány. I jen potkat se s nimi je mnoha ctiteli divadla považováno za zážitek. Na tom lze stavět. Zejména, když originalita pěvce podepře jeho roli. V Krásné Heleně tomu tak bylo, a to nejen v případě obdivované paní Eleny Gazdíkové v titulní roli, ale i svébytné Zdeňky Mollíkové v roli ženy krále Agamemnona, jehož představil perspektivní a talentovaný Antonín Valenta. O úspěchu nebylo pochyb ani u komediálně disponovaného Petra Šímy, hlasově výrazného hromotluka Jakuba Rouska nebo u osudem zdeptaného Ondřeje Doležala jako krále Meneláose. V této přízní poznamenané atmosféře nebyla záviděníhodná pozice hosta Michala Klama, obsazeného do role Parida. Zdálo se, jako by jeho pěvecký výkon a herecké dispozice byly jen vnímány. Klamo byl nepochybně přínosem, nevytvořil však v paměti diváků onen uzlík, který se vybaví ve vzpomínce na vrcholný zážitek. Možná to bude tím, že hosta dosud na „cestách“ nedoprovází aureola hvězd. Konvence je důležitá.

Úspěšné uvedení Krásné Heleny je dobrý vklad do historie Moravského divadla a věřme, že bude odměněno trvalým zájmem širokého publika.