Na Zelený čtvrtek zařadila Moravská filharmonie další z koncertů letošní sezóny. Byl zasvěcen německé hudbě a na programu se objevily Variace na téma Josefa Haydna, vytvořené Johannesem Brahmsem roku 1872, Koncert pro hoboj a malý orchestr Richarda Strausse a v závěru Symfonie malíř Mathis, významné dílo v třicátých letech do USA emigrujícího Paula Hindemitha.

Koncert i náročné publikem uspokojil, zvláště byl oceněn nadaný a umělecky už vyzrálý hobojista Vilém Veverka, který se již více než deset let pohybuje v hudebním světě jako velký adept na vítězství ve všech soutěžích a festivalech. Své mistrovství po studiích na konzervatoři a AMU rozvinul na prestižních mistrovských kurzech a nemálo podnětů získal při kontaktech a umělecké spolupráci se světovými špičkami. Koncert pro hoboj a malý orchestr Richarda Strausse zaujal právě tím, že skladatel dokázal v maximální míře využít možností sólového nástroje a v pozdním věku vytvořil dílo, které patří k nejvyhledávanějším. Svou atraktivností Richard Strauss v podání Viléma Veverky a MFO zastínil úvodní i závěrečnou část koncertního večera.

Koncert řídil rakouský dirigent Ernest Hoetzl, spjatý svým studiem i pedagogickou činností s univerzitou ve Štýrském Hradci. Je profesorem dějin hudby. Dirigování se věnuje řadu let a v této roli získal i mezinárodní ostruhy v Arménii, na Ukrajině, v Ecuadoru, Mexiku. Věnuje se hlavně hudbě rakouských a německých skladatelů. Jeho orientace využila Moravská filharmonie k rozšíření tradičního okruhu osobností na dirigentském postu. Klasicko romantické Brahmsovy Variace na téma Josefa Haydna přednesl orchestr pod taktovkou rakouského hosta s citem pro stylovou výjimečnost, kterou skladatel do díla vložil, když původní chorál zpracoval pro velký orchestr.

Závěr koncertního večera s Hindemithovou symfonii Mathis der Maler byl očekáván s jistým napětím, které pramenilo z faktu, že o životních osudech skladatele a programovém jádru skladby se ví mnoho, daleko víc než naznačuje frekvence jeho díla v našich hudebních síních. Dílo si v interpretaci Moravské filharmonie Olomouc v jednotlivých částech uchovalo námětovou rozdílnost Grűnewaldových obrazů i jejich duchovní obsah s naznačením cesty ke spasení. Finále lze chápat jako vhodné poselství k velikonočním svátkům.