Asi stovka přívrženců komunistické strany se ráno sešla před Priorem, aby oslavila tradiční Svátek práce. Někteří účastníci dokázali být i přes pokročilý věk poměrně agresivní.

„Vypadněte s tím foťákem, nebo vám ho rozkopu,“ křičí na mě asi sedmdesátiletá paní. Upozorňuji, že se nachází na veřejném prostranství a že jí tedy fotit můžu, „zkuste to a rozkopu vám ho,“ trvá a svém a dodává, že taková drzost za socialismu možná nebyla.

Převážná většina účastníků jsou důchodci, někteří slavnostně oblečení, jiní v tradičních šusťákových soupravách. Ozdobeni rudými květy, soudružsky se zdravíce, vyčkávají řečníků.

Zazní Internacionála, všichni stojí v pozoru, pokrývky hlavy smeknuté. Pak nastupuje poslanec Ladislav Mlčák a popřeje všem soudruhům krásný první máj. Tradičně štvavá řeč se dala očekávat, imperialismus se prý sice rozmáhá, ale komunistická strana je věrná svým tradicím. Jako bychom to nevěděli. Všechno je dražší a můžou si to za to všichni, kteří komunisty nevolili.

Nostalgickou atmosféru narušili až tři mladíci s transparenty. S KOMUNISTY DO EVROPY / ZAČNEM ZASE STAVĚT PLOTY, hlásá jeden. Účastníci si jich nejprve nevšímají, ale když mladíci přijdou mezi ně, začnou se pamětníci chovat agresivně. Asi padesátiletá blondýna s čerstvou trvalou se na ně vrhne, vytrhne jednomu z nich transparent z ruky a začne po papíru dupat.. „To je váš styl, když se vám něco nelíbí, pošlapete to,“ volá za ní mladík. Klidně sbírá pomačkaný transparent ze země a zaujme opět své místo. Po chvíli se k nim spontánně připojuje ještě čtvrtý, s narychlo napsaným orwellovským heslem VŠICHNI JSOU SI ROVNI / NĚKTEŘÍ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.

Asi po hodině se účastníci, opět se soudružským pozdravem, rozcházejí. Někteří se ještě snaží čtyři narušitele přesvědčit, že socialismus byl ráj na zemi, většina však míří někam do soukromí, kde budou nejspíš tiše vzpomínat, jaké to tehdy bylo.