Po dlouhé pauze už je útočník Jan Kliment zase zpět. V dresu SK Sigma Olomouc připsal dva starty krátce poté, co prodloužil smlouvu. Nastoupil v Liberci a pak doma proti Spartě, v obou případech to bylo v závěrech zápasů. „Budeme postupně přidávat. Cílem je, abych absolvoval plnohodnotnou zimní přípravu,“ řekl Jan Kliment pro klubový web.

Vracíte se po sedmiměsíční pauze. To jistě nebylo nic příjemného?

Bylo to dlouhé, i když to teď vypadá, že to vlastně uteklo hodně rychle. Každý zraněný hráč nerad čeká tak dlouhou dobu. Zvlášť začátky byly velice náročné a nudné. Měl jsem ortézu, nemohl jsem nikam chodit, nemohl jsem jít na stadion… Každý den jsem byl jen doma a prudil jsem rodinu. Ale k fotbalu to patří, takže jsem to musel vydržet. To nejhorší už mám za sebou.

Nějaká zranění už máte, bohužel, v kariéře za sebou. Pomohla ti tahle zkušenost v překonání toho posledního?

Nová věc to pro mě nebyla, to je pravda. Ale přišlo to v ten nejhorší možný čas, kdy jsem měl za sebou životní sezónu. Zkušenosti jsem ale měl. Jasně, nějakou dobu jsem se s tím trápil zejména v hlavě. Hodně jsem o tom mluvil s různými lidmi, kteří mi řekli, že už se s tím stejně nedá nic dělat. Pomohlo mi to. Musel jsem to hodit za hlavu a jít dál. Díky předchozí zkušenosti s delší absencí jsem měl alespoň povědomí o tom, co mě bude v dalších měsících čekat a jak bude zhruba rekonvalescence probíhat. Je pravda, že v tomhle už trochu umím chodit.“

Jak ta celá anabáze probíhala?

Nejdřív to bylo s berlemi a ortézou – asi pět až šest týdnů. Poté začalo pomalé rozhýbávání nohy. Mohl jsem využít fyzio Sigmy, ale jezdil jsem také jinam po celé republice. Pomohla mi třeba i česká reprezentace, byl jsem na týden v Praze. Zmínit musím také Plzeň. Všechny kontakty, které jsem z minulosti měl, se mi hodily. Byl jsem rád, že se mi to vrátilo a nenechaly mě ve štychu. Postupně jsem začal chodit a posilovat nohu.

Kdy jste poprvé nazul kopačky?

Někdy na přelomu srpna a září. Poprvé jsem obul kopačky, začal jsem trénovat, ale úplně si to nesedlo, takže jsem musel zpomalit. Naplno jsem do toho šel na začátku listopadu. Nešlo o to nasadit kopačky a jít trénovat. Trénink byl úměrný tomu, co jsem zvládl. Šlo o patnáctiminutové bloky, kdy jsem dělal třeba jen rychlé nohy a nahrávky. Sledovali jsme, jak se noha chová a jak reaguje. Podle toho jsme přidali, nebo naopak ubrali.

S jakým očekáváním jste šel v Liberci na hřiště?

Byl jsem hodně zažraný do zápasu, i z lavičky jsem ho hodně prožíval. Nevěděl jsem, že se na hřiště dostanu. Najednou u mě byl trenér a řekl, že jdu. Moc jsem si to ani neuvědomoval. Ale byl to dobrý pocit. Je to pro mě nové. Šel jsem na hřiště po osmi měsících. Teď už musím chodit do stoprocentních soubojů. Nevím, jak jinak to popsat, než že to bylo nové. Trochu jsem se musel hlídat, aby se mi nic nestalo. To k tomu asi patří. Až budu mít za sebou více tréninků a přípravných zápasů, tak se noha ještě víc okope a bude to lepší.

Kvůli zranění jste přišel o evropský podzim. Jak vnímáte dosavadní vystoupení týmu?

Je to samozřejmě super. Je to něco jiného, spousta kluků to ještě nehrála. Hodně jich říkalo, že se jim v Evropě hraje líp než v lize, což je normální. Evropský fotbal je trochu jiný – jste více na míči a můžete si víc nahrát. Rozhodující je kvalita v šestnáctce. Na posledních třiceti metrech mají evropské celky obrovskou kvalitu. Kluci si to užívají, já jsem si to v Itálii, kam jsem se jel podívat s nimi, užil také. Je super, že jsme získali nějaké body a máme šanci na postup. Když si vzpomenu na Ligu mistrů s Plzní, kdy jsme dostali do skupiny Inter Milán, Bayern a Barcelonu, tak prvotní nadšení vydrželo jen pět minut a pak už to byl teror (smích). Jsem rád, že Sigma je v Konferenční lize konkurenceschopná.

Věříte, že Sigma ve zbývajících dvou zápasech vybojuje postup do jarních bojů, do kterých byste už případně mohl zasáhnout?

Věřím, že ano. Nechci říkat, že to beru za hotovou věc, protože nerad něco zakřiknu. Ale moc věřím, že si poháry zahrajeme i na jaře. Myslím si, že bychom si to zasloužili. A opravdu si myslím, že to zvládneme ve zbývajících dvou zápasech. Nepochybuju o tom.“

Jak moc se Sigma změnila pod novým majitelem?

Změnilo se toho hodně. Zevnitř i zvenčí. Je to vidět i za tu krátkou dobu. Spousta věcí jde dopředu – od haly přes různé regenerační stroje, které teď máme k dispozici. Skoro ve všem nám bylo vyhověno. Je super, že klub slyší na požadavky hráčů. Jsme tu naprosto spokojení. Změnilo se také to, že se tu hrají poháry. Dříve mi přišlo, že je Sigma vnímána jako klub, který funguje, pohybuje se okolo středu, občas vystřelí nahoru… Teď je ale nastavení klubu jiné. Lidé, které tu potkávám, ale i obecně ti, s nimiž se bavím, cítí, že se tady v Olomouci může vybudovat něco opravdu velkého. Na všechny je tu teď o dost větší tlak. Dost mi to připomíná nastavení v jiných větších klubech, kde jsem působil.