Do oken redakce pálí slunce s plnou intenzitou a hodnota na teploměru stoupá stejně, jako nervozita redakčního osazenstva. Je totiž léto v plném proudu a čím vyšší je intenzita slunce, tím nižší je četnost událostí, o kterých mohou redakce informovat. Okurková sezona útočí v podobné míře jako přehřátí organismu, až do chvíle než přijde informace od policie.

Přiznejme si, že v posledních týdnech nebyla Olomouc zasypána nějak výraznými událostmi. Velká ekologická katastrofa v podobě uniklého mixu exkrementů, honosně nazývaných kejda, se k městu ani nepřiblížila. Masivní dopravní kolaps kvůli stavbě zbytečného kruhového objezdu na Dobrovského se díky absentujícím Olomoučanům na dovolené a prodlouženému víkendu také zatím nekoná. A na zamotané zprávě o podnikateli, kterému údajně ukradli obrazy za téměř půl miliardy, se dlouho nedá stavět.
Tu však přichází informace od policie. Přiznávám, mail otvírám s více než lehkou skepsí. To už napíšeme raději něco o té kejdě než o dalším vykradeném sklepu či kontrole cyklistů. Zpozorním však při prvních řádcích a začíná se ve mně probouzet ta část, doposud vedrem uchlácholená, skrývající v sobě novinářskou hyenu. Jedná se o žádost policie o pomoc při pátrání po lupiči v herně. Nepopírám, že informace o loupežném přepadení v čase okurkové sezony dokáže rozvířit stojaté vody redakce. Když policejní zprávu dočtu, chvilku přemýšlím nad velikostí policejní hrdosti. Musí to být velice hrdá organizace, které trvá téměř dva týdny od události, než se odhodlá požádat média o pomoc.

No nic, míra aktuálnosti je sice menší, ale jak vzápětí zjišťuji, jsou alespoň přiložené fotografie. Obrazový materiál vždycky pomůže. Jak vysvětluje policejní text, je na něm zachycen lupič v celé své kráse. Otevírám tedy fotografickou přílohu a nestačím se divit. Při pohledu na monitor si připadám, jako bych se ocitl ve Formanově filmu Vlasy a s bandou hippies do sebe po kvantech cpal LSD a pro odlehčení to prokládal marihuanou. Bliká na mě totiž divná barevná změť neurčitých tvarů. Barevné čtverce na monitoru se střídají podle nejasného kódu a mě po chvíli začínají bolet oči. Jedná se totiž o záběr z bezpečnostní kamery. Z různých jiných přepadení jsem takových záběrů viděl již desítky a přiznávám se, že smysl přístrojů této kvality jsem doposud nepochopil. Postava i tvář lupiče se díky kvalitě záběrů naprosto rozkládají do jednotlivých pixelů, z nichž každý má velikost minimálně pivního podtácku. Chvíli mžourám na obrázek a připadá mi, že zachycený objekt by mohl být jak lochneská příšera (vždy tak jasně identifikovatelná), tak klidně i postava z Teletubies (není totiž zcela jasné, jestli to co má na hlavě, je kšiltovka, nebo nějaká podivná anténka úchylné televizní postavičky).
Nepomůže ani, když se obrázky proženou programy na zlepšení jejich kvality. Článek i s fotografiemi nakonec vznikne. Vydáme ho v blahém domnění, že třebas někdo přimhouří oči tak ideálně a pod tím správným úhlem, že v lupiči pozná někoho ze svého okolí a policii se skutečně ozve s pomocí. A mě už posté napadne myšlenka, že založím iniciativu na podporu kvalitních kamerových systémů. Třeba by pak i policejní složky s myšlenkou, že pachatel je rozpoznatelný, informovaly obyvatele skrze média dříve. Tak uvidíme, v tento moment však nálada v redakci opět klesá a vzduchem začíná zavánět nepěkné okurkové aroma...