Psal jsem na podzim loňského roku o tom, že se mi vůbec nelíbí stav přírodního koupaliště Poděbrady. V březnu proběhly tiskem zprávy, že radnice podpoří vyčistění tohoto areálu částkou sedmdesát tisíc. Řekl jsem si, že by možná stálo za pár fotek, podívat se, jak vypadá toto oblíbené přírodní koupaliště na prahu léta, a proto jsem v neděli ráno sedl na kolo a jel na průzkum. Výsledek jsem očekával: pokud nejste algolog (specialista na řasy), případně zoolog žabymil, určitě bych tuto destinaci nevyhledával za účelem ponoření jakékoliv části těla do jejích stojatých vod.

Rezavějící cedule, díry v silnici a hejna komárů. To je návštěvníkův první dojem. Pocitu, že civilizace tato místa opustila už před lety, se prostě nemohu ubránit. Už zdálky se ozývá koncert tisíců žabích hrdel, kdyby u nás nebyli chránění, gurmáni by si jistě přišli na své. Obojživelníci tu ale mají doslova ráj. Nemůžete se přiblížit k vodě, aniž by chvatné žbluňkání nenapovědělo, komu před chvílí patřil břeh.

Město bude podle agentury ČTK přispívat na odvoz odpadků, které tu vytvoří návštěvníci. Nájemce areálu Vlastimil Sedláček se nechal slyšet, že tyto peníze bere jako výpomoc, pytle s odpadky se podle něj plní docela rychle. Pokud se však výrazně nepřičiní o zlepšení kvality celého areálu, mohlo by se stát, že mu nebude mít kdo pytle plnit. Voda pokrytá podivným bílým filmem, řasy a zarostlé břehy a sem tam tradiční pneumatika určitě ke koupání příliš nelákají. Možná si sem zajede někdo lehnout na sluníčko a dá si ve stánku pivo. Možná někoho přiláká tenisový kurt, který Sedláček slibuje na letošní sezonu. Voda (což je u koupaliště to hlavní) v tomto stavu však nikoho lákat nebude.

Z chátrajícího koupaliště mohou mít radost četní rybáři, které tu aspoň nikdo neruší. Možná i nějaký bezdomovec ocení opuštěnou budovu restaurace a půjčovny loděk, kde může nejen složit hlavu, ale klidně si i rozdělat ohýnek, protože nějakých represí ze strany mocné ruky zákona se tu určitě bát nemusí.

Tak nevím, léto je za dveřmi a nepřipadne mi, že by se tu něco dělo. Ale třeba budeme překvapeni a těch čtyřicet korun, které tu už brzy zaplatíme za parkování, nebude vstupenka na procházku žabím rájem. Když to nevyjde, jednu sezonu to ještě vydržíme a příští rok už můžeme svá znavená těla ponořit do poctivě chlorovaných vod aquaparku.