K páteční premiéře v Moravském divadle lze vzhlížet s důvěrou - OLOMOUC.CZ
Reklama

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

K páteční premiéře v Moravském divadle lze vzhlížet s důvěrou

Kultura

23.5.2007

Autor: Bohumír Kolář

V pátek 25. května uvede činohra Moravského divadla jako premiéru úspěšnou hru Neila Simona Řeči.

Dílo bylo inscenačně mnohokrát ověřeno, dokonce v mnoha zemích, takže lze konstatovat, že ke slovu přichází hra, jež má šanci konečně oslovit „standardního“ diváka a naplnit hlediště.

Hra je situována do prostředí newyorské smetánky a odehrává se v době, kdy náměstek starosty slaví výročí sňatku. Setkání vyvolených je vygradováno hned na počátku zraněním oslavence a zmizením oslavenkyně. Vzniká prostor pro dohady, fantazii výmysly a lži. Kolik postav, tolik řešení... každé je možné, ale jen za „nějakých“ předpokladů. Slezský dramaturg PhDr. Ladislav Slíva hostuje v Olomouci se znalostí Simonových her, ale i se zkušenostmi z Opavy, Těšína a Ostravy. Po hře nesáhl naslepo ani bez rozmyslu.
Loučící se režisér a šéf činohry Václav Klemens obsadil role zkušenými herci; čtyři manželské dvojice hrají – Evellyn Pacoláková a Pavel Juřica, Ivana Plíhalová a Petr Kubes, Vlasta Hartlová a Kamil Koula (vracející se z Opavy) a konečně Ivana Koktová a Josef Bartoň. Policisty hrají Jana Burešová a Jan Musil.

Hra je kolotočem lží, výmyslů, skvělých řešení, ale vždy laskavých a humorných. Hrdinové jsou přitažliví a inspirativní. Nenaznačují jevišti co se stalo, ale spíš, co se mohlo stát, o co se kdo ochudil; přitom se všichni do všeho zaplétají tak, že se zdá být spíše reálné, co se nestalo, než co ve skutečnosti předcházelo.

Konverzační umění, inteligentní dialogy a společenské rutinérství koresponduje s Amerikou, jaká byla, když ještě stála „dvojčata“ a zdálo se, že svět ví, jak si s čím poradit. Nitro postav bylo nejatraktivnější bludiště...

Inscenace může být vnímána jako úsměvný apel, aby se ty „zlaté dobré časy“ vrátily. A co kdyby? Naděje přece umírá naposledy.

Bohumír Kolář