V uplynulých pěti letech vydal olomoucký vysokoškolský pedagog Zbyněk Šiška osm básnických sbírek. Jsou jimi Blíženci (2003), Sonety (2004), Čarokluh (2005), Zrcadlení (2005), Vlnění (2006), Z milosti slova (2007), Vábení k oblakům (2007) a  v těchto dnech vydaná Po hrubém písku.

Každá z nich představuje půl stovky kvalitních básní. Poetu s tak nevyčerpatelnou invencí široko daleko nenajdeme, i kdybychom pod pojmem „široko“ chápali široširý svět a pod slovem „daleko“ dálný východ a všechny další světové strany. Tím chci jen naznačit jedinečnost básnické osobnosti, jíž Zbyněk Šiška ve své okolo kmetské osmdesátky se pohybující jsoucnosti nepochybně je.

Zbyněk Šišky patří mezi lyriky, tedy básníky, pro něž není alfou a omegou fungování světa a jeho proměny či osudy, ale lidský prožitek, citové rozpoložení, láska, přátelství, náklonnost, jedním slovem vztahy, a to nejen mezilidské, ale i naznačené relace k etice, morálce, k přírodě, kosmu a osudu. Básník je jakoby imunní vůči mentorování a moralizování, nikoli však proto, že by nechtěl svět v dobrém ovlivnit, ale prostě proto, že se mu prostě takový „umělecký šmejd“ do jeho poetiky nevejde, že je neslučitelný s unikátností jeho básnické řeči.
Zbyněk Šiška je mistrem básnické formy. Je mu naprosto cizí jakákoli „licencia poetica“, jejímž jménem omlouvají mnozí básníci různá vybočení z formy a komolení jazyka. Básnická řeč Šiškova je dovedena až k prostotě nerudovské, jež umocňuje zážitek z vnímání básníkova sdělení. Nejčastějším půdorysem Šiškovy řeči vázané je přísně dodržovaná čtyřveršová sloka s rýmem střídavým či obkročným, formálně ztlumená distribucí jednoho verše (obvykle druhého čí třetího) do dvou fragmentů. Tento „manévr“ dal básníkovi příležitost zvýraznit skryté myšlenkové kvality verše, umožnil mu poradit recitátorům způsob frázování a čtenářům napovědět, co by neměl přehlédnout. Střídavý a obkročný rým je v jediném případě doplněn možností, jež dává básníků systém rýmů v závěru sonetu: aabccb. V té rýmové kombinaci vidím básníkovu žádost: Přečti si, čtenáři, tuto báseň raději dvakrát...
Po hrubém písku došel Zbyněk Šiška k myšlenkovému vyvrcholení své osobité tvorby, k jemné a citlivé lyrice, jež reflektuje básníkovo vnímání konečnosti bytí, naplnění životní pouti i překročení osudovosti... Obdivuhodná je noblesa, s níž to činí, vzácný nadhled a absence skepse či beznaděje. Šiškovo básnění je – řečeno jeho slovy - o čase, který ho přerůstá a současně hledá, jak by v něm zůstal na věky.

Šiškovu básnickou sbírku Po hrubém písku doprovodil originálními kresbami olomoucký grafik Ladislav Rusek.