V souvislosti se svými osmdesátinami se nám ve středu 27. června v 18:00 v Galerii G představí Josef Škubna. Dává o sobě vědět umělec, kterého všichni známe – více nebo méně, bezprostředně nebo zprostředkovaně, řadu let či jen měsíců.

Všichni jsme však u něho bez rozdílu zaujati neobvyklým a ke Škubnově osobnosti se vážícím fenoménem jednoznačnosti - totiž tím, jak jeho osobností bezkonfliktně prolíná jeho životní dvojrole, jak blízko má Škubna člověk ke Škubnovi umělci a zase naopak. Škubna není rozpolcenec, nad nímž bychom lomili rukama a o němž bychom říkali – malovat umí, ale život s ním, to musí být hrůza. Naopak říkáme si v duchu: Jak skromný a cílevědomý je to člověk a nadto ještě člověk, který se umí dívat, analyzovat a poznané vytvořit v malbě, kresbě, plastice skulptuře, řezbě.....
Narodil se ve Slavkově v okrese Uherské Hradiště. Když mu bylo 12 let začala válka, když skončila byl plnoletý, dospělý. Byl dospělý dříve, než byly obnoveny řádné podmínky k absolvování studia, jež by potvrdilo jeho mimořádný talent a obdařilo ho diplomem. Po válce stačil v letech 1949-53 jen projít Uměleckoprůmyslovou školou ve Zlíně a nasát předpoklady k tvorbě u prof. Hrocha, Jaška, Hofmana, Berana, Blažka či Kousala. Tomuto studiu předcházelo externí vzdělávání na univerzitě, jež Škubnovi umožnilo osvojit si něco z tajů umělecké tvorby přímo u Zrzavého, Berana, Mokrého a Šlapety. Soukromě studuje dodneška....

V letech 1954-87 pracoval v propagačním oddělení Kovohutí Břidličná - k pocitu marnosti měl ale vždycky daleko. Neměl na to čas Musel se obhajovat, byl propagačním výtvarníkem .... Teprve v roce 1990, už ve věku penzijním, se stal členem Sdružení umělců Moravy a Slezska, v roce 1997, k poctě své sedmdesátky, byl přijat do Unie výtvarných umělců Olomoucka. Letos se již představil retrospektivou v Muzeu Rýmařov, dnes tutéž výstavu otevírá v GG. Předpokládám, že při své devadesátce v roce 2017 bude vyhlášen posledním realistou, možná natrucrealistou XXI. století. Chci tím naznačit, že Josef Šubna není uměleckou fosílií, ale umělec s perspektivou...

Stane se tak po zásluze, neboť obdiv si zaslouží jeho po desítky let pěstovaná permanentní připravenost pohotově utíkat od řešení „koutků revolučních tradic“, od natírání prvomájových transparentů“ s nápisy neskončí v háji, kdo manifestuje v máji a od portrétování hrdinů od soustruhů a frézek ke skutečné tvorbě, což pro Škubnu znamenalo především směřovat do přírody, do hor, k bystřinám ....

Není bez zajímavosti, že Josef Škubna byl tiše ctěn především jako umělec, jako malíř a velmi schopný grafik, ale budil pozornost i svými mimořádnými schopnostmi uplatnit se jako sochař a řezbář. Dovedl se vyrovnat s portrétní kresbou i malbou, vytvářel kouzelné veduty, byl skvělý krajinář, neméně kvalitní figuralista, v grafické tvorbě si oblíbil stejně linoryt jako suchou jehlu, tisk z výšky i hloubky... Výstava v Galerii G všechny tyto okruhy Škubnovy tvorby představuje.

Z teoretiků a výtvarných kritiků se málokomu podařilo Josefa Škubnu v úplnosti představit. To proto, že žádná skutečně analytické studie o Škubnovi dosud nevyšla a slova při vernisážích, zejména pokud neprobíhaly v prestižních galeriích, byla většinou zaměřena jen na základní charakteristiku jeho tvorby, a to ve vymezených parametrech té či oné výstavy.

Výstava v Galerii G bude ve středu slavnostně zahájena recitací básní v podání Naděždy Chrobokové a hudebním vystoupením kytaristy Lubomíra Schneidra.