Josef Čapek, Kamil Lhoták, Josef Šíma, Toyen, Václav Špáta… Muzeum umění otevírá stálou expozici věnovanou dvacátému století. A obsazení je opravdu hvězdné. Mezi stovkami vystavených obrazů či objektů a soch jsou zastoupeni prakticky všichni čeští velikáni uplynulého století. Výstava je rozdělena do dvou částí a nabízí téměř chronologickou procházku od doznívajícího impresionismu až k postmodernímu umění posledních let.

Přes sto čtyřicet exponátů sto dvaceti autorů. A co jméno, to legenda. Muzeum umění otevřelo své sbírky a připravilo novou stálou expozici, věnovanou dvacátému století. "Výběr byl těžký, ale šli jsme opravdu po kvalitě a známých jménech. Zejména co se týče první poloviny dvacátého století, dá se určitě říct, že se jedná o umělce evropského formátu: studovali a působili v zahraničí, byli členy mnohých mezinárodních výtvarných spolků…." zmínila Štěpánka Bieleszová, kurátorka části věnující se první polovině století. Autoři výstavy se přitom snažili o tématické a chronologické uspořádání, návštěvník by tak měl začít v nejvyšším patře muzea a cestou dolů se přiblížit současnosti. Procházka českým uměním dvacátého století začíná v Mansardě, kde je zastoupeno téměř padesát autorů. "Například doznívání impresionismu zastupují Václav Radimský a Antonín Slavíček, kubismus představujeme díly Emila Filly, Otto Gutfreunda či Bohumila Kubišty a surrealismus reprezentují například Vincenc Makovský, František Janoušek, Toyen a Zdeněk Sklenář," vyjmenovala Bieleszová.

Aby byl obraz umění první poloviny dvacátého století kompletní, muzeum vystavuje také tvorbu umělců ze Skupiny 42 a díla reflektující v různých podobách válečnou apokalypsu. "Zvláštní pozornost jsme věnovali i moderní krajinomalbě v podání Otakara Kubína, Josefa Šímy, Josefa Čapka nebo Václava Špály, jejichž díla rovněž vystihují atmosféru doby jejich vzniku," doplnila Bieleszová.

Ve druhé části výstavy se návštěvníci přenesou do bouřlivých poválečných let, absolvují cestu budováním socialismu, šedivou normalizací i bouřlivým rozmachem nových a těžko zařaditelných směrů v posledních letech století. "Začínáme významnými solitéry, například Vladimírem Fukou, Ivanem Sobotkou nebo Věrou Novákovou, a zástupci poválečné abstrakce, konkrétně Janem Kotíkem, Ludmilou Padrtovou, Mikulášem Medkem nebo Alešem Veselým," přiblížil kurátor této části výstavy Ladislav Daněk. Ze spletitého vývoje a často protichůdných tendencí umění šedesátých let pak autoři výstavy vybrali ukázky pestrých forem lettrismu, zastoupené jmény Jiří Kolář, Slavoj Kovařík, Eduard Ovčáček či Jan Wojnar, neokonstruktivismu Hugo Demartiniho, Karla Malicha a Zdeňka Sýkory, akčního umění Milana Knížáka nebo kinetismu Milana Dobeše, Radoslava Kratiny a Jiřího Nováka. "V kontrastu s nimi pak vystavujeme malířská a sochařská díla nové figurace Vladimíra Janouška, Evy Kmentové nebo Květy Válové, české grotesky Karla Nepraše a existenciální figurace Michaela Rittsteina," představil Daněk. Expozice pak podle něj vrcholí ukázkami postmoderních projevů Jiřího Davida, Michala Gabriela a Františka Skály. "Expozice končí uměním posledního desetiletí, které zastupuje Tomáš Císařovský, David Černý a Jiří Surůvka," prozradil Daněk.

Celá výstava nese název Století relativity. "Na tuto Einsteinovu teorii reagovali umělci už vlastně od počátku století. Vztaženo na umění by se to dalo říct tak, že když se na jeden obraz dívá několik lidí, každý ho vnímá trochu jinak a přitom nelze říct, že by měl někdo absolutní pravdu, jaký ten obraz je," vysvětlil Daněk a doplnil, že v celé expozici je patrný pravidelný rytmus střídání figurativního a abstraktního umění. "Tyto dva proudy šly totiž vždycky souběžně, nikdy tu nebyl jen jeden," podotkl Daněk.
Výstava bude otevřena zítra vpodvečer, exponáty plánuje muzeum po čase obměňovat.