Poslední zastávkou narozeninové šňůry Jaroslava Hutky se příznačně stala jeho rodná Olomouc. Na podiu U-klubu mu zahráli přátelé Václav Koubek, Vlasta Třešňák a Vladimír Veit.

Když hrál Hutka v Olomouci naposledy (tak tři, možná čtyři roky nazpět), byl klub poloprázdný, proto mě celkem hojná účast příjemně zaskočila. Koncert si nenechal ujít ani hejtman Ivan Kosatík nebo náměstek primátora Vladimír Pokorný.

Hutka i ostatní umělci působili občas poněkud unaveným dojmem, což se dá snadno vysvětlit náročností turné, na celkově velice příjemné atmosféře to ale nemohlo ubrat.

Oslavenec zavzpomínal na bouřlivý konec šedesátých let, který prožíval v Olomouci, nehrál však jen desítky let staré písně z tehdejší doby. Jak sám přiznal, donedávna se domníval, že nové písně již nenapíše, v poslední době však začal po patnácti letech znovu tvořit. Musím uznat, že Múzy ho zcela jistě neopustily. Nové písně jsou temnější, je v nich cítit nostalgie, obavy, ale i jakési smíření. Nebyl by to ale Hutka, kdyby i svou současnou tvorbu nezlehčil nějakým vtipným nesmyslem, takže to s tou nostalgií určitě není tak zlé.

Pořadateli Liboru Grónskému se večer povedl: Hutka byl vtipný a trefný jako vždy, Koubek rozverný, Třešňák se svou dvanácti-strunnou kytarou bluesově ostrý, Veit lyrický.

Nezbývá, než se připojit ke gratulacím a popřát Jaroslavu Hutkovi hodně zdraví a chuti do další práce.