Aforismy pro chytré a chytřejší, ale i pro vás. To je nejčerstvější přírůstek do rodiny aforismů Jana Sobotky. Fakt, že tato čerstvě vyšlá sbírka humorných i cynických krátkých zamyšlení je v pořadí již čtvrtým autorovým podobně laděným počinem, svědčí o tom, že autor není na poli aforistickém žádným nováčkem. Naopak, větrně se mu věnuje v podstatě již několik desetiletí. A je to znát...

Žádné zkoušení či ohmatávání tohoto stručného a přitom maximálně trefného literárního útvaru. Za autorovou tvorbou jsou znát roky broušení formy a pointy. Čtvero aforistických titulů mluví za vše. Když nahlédnete do toho nejnovějšího, těžko věřit, že je vůbec jeden člověk takové záplavy vtipných a především duchaplných postřehů, zamyšlení a nápadů schopen. Na(ne)štěstí, lidský tvor je schopen takřka všeho, a tak dostala příležitost spatřit letos v červnu světlo světa také tato útlá knížka Pro chytré a chytřejší, ale i pro vás. Neurazte se. Zaráží vás, co tím autor asi myslel? Patrně chce naznačit, že své postřehy adresuje všem čtenářům, tedy i nám, čtenářům prostým, ať už se budeme jeho vtípkům smát okamžitě, za pět minut, nebo až za týden. Osobně však pochybuji, že by se čtením necelého sta stran knížky zaobíral nějaký jiný čtenář, než přirozeně přemýšlivý a alespoň přiměřeně sečtělý. Snad proto se odvážil zvolit takový lehce provokativní titul.
V útlé sbírce najdete tolik aforismů, až vám z toho hlava půjde kolem. Na rozdíl od beletrie je i přes její skromný rozsah takřka nemožné přečíst ji na jediný zátah. Na rozdíl od poezie je zase příliš věcná, krutě realistická až cynická. Ideálně si s ní spravit chuť po pracovním dni, nebo po té, co odložíte denní tisk či skončí televizní zprávy. To mívá obvykle celý národ nemálo podnětů (s prominutím) k nasranosti. Tak vás, myslím, potěší, když se spolu s panem Sobotkou mrknete na naši zdivočelou politicko-společenskou situaci s nadhledem a ironií jeho trefných poznámek. A věřím, že sklidíte úspěch, když ji vezmete třeba večer do hospody a některé z aforismů dáte k dobru. O zábavu a horlivé debaty budete mít postaráno.
Některé jsou úsměvné, některé cynické, nad některými smutně pokýváte, některé vás přimějí k zamyšlení a některé třeba i znechutí.

"Padne-li vláda, obvykle ne tak dlouho, jak by si zasloužila.“ Kouzlo nechtěné aktuálnosti.
"Veškerá moc pochází z lidu a odchází k politikům.“
"Politika? Když si od vás v hospodě odsedají a začnete za ně platit.“
"Sečteme-li platy a ostatní požitky všech demokraticky zvolených zástupců lidu, zjistíme, že despota by nás vyšel levněji.“ Maximálně vděčné téma, asi proto je tato kapitolka ve sbírce nejdelší.
Při jejich pročítání mi však postupně dochází, proč mluví o čtenářích chytrých, chytřejších a čtenáři, řekněme, průměrném. Na své si tu totiž přijdou všichni. Od aforismů jednoduše průhledných až prostých, až po náročnější na zamyšlení či víceznačné.
"Ryba a host třetí den smrdí. Ryba se vyhazuje snadněji.“ Lehce jízlivé, ale přitom výstižné.
"Slušný člověk se přiživuje na štětí druhých, nikoliv na jejich neštěstí.“
Najde se i několik kusů upovídanějších, ale naštěstí ne mnoho, aby, než stihnete dospět k závěru, nebyla pointa už příliš vyčpělá.
"Nespravedlnost: Dopustím-li se jednou nečestného činu, jsem pokládán za nečestného člověka. Zachovám-li se jednou čestně, proč nejsem považován za čestného?“
"Z hlediska morálky nemusíte být na špici. Stačí se pohybovat v hlavním pelotonu, ale hlavně nikdy neskončit ve sběrném autobusu.“
Dočista si tu střílí z lidských slabin, morálních poklesků, které se nepozorovaně staly společenskou normou, zlehčuje je, nebo naopak odhaluje v jejich krutosti a dokáže je také předkládat zcela věcně, mnohdy neotřele. Doslovným výkladem frází, které den co den vypouštíme z úst, ale také přísloví a pořekadel odhaluje tragikomiku společenského nastavení, našich postojů a přemýšlení. Často k nim doplňuje své vlastní dovětky, nezřídka až sarkastické. Případně lehkou hrou se slovy je přetváří a pomáhá si přitom často i hravou proměnou oněch známých rčení a ustálených slovních obratů.

"Pravda vítězí. Dosud však hraje pouze okresní přebor.“
"Kdo lže, v horším případě krade, v lepším se pohybuje v politice.“
Myslím, že tím povětšinou vkusně a výstižně zachycuje atmosféru doby, toho, co právě všichni žijeme v naší zemi. S mnohým se lze ztotožnit, mnohému zasmát, i když vždy s autorem nutně nemusíte souhlasit. To mu ale, řekla bych, asi příliš nevadí. Tyto aforismy vám nabízejí zamyšlení jen a jen podle vaší chuti. Proto si lze vybrat dle tématu: O charakterech a morálce, O práci a kariéře O ženách, mužích, manželství i módě nebo třeba kapitola O rozumu, myšlení i vzdělávání.
Ovšem nutno ocenit nápaditost, s jakou ony aforistické pointy sází na papír, jaké významy spojuje. Zajímavé kusy představují i autorovy otázky.
Jedna pro vášnivé čtenáře: "Zachutnají knihomolům elektronické knihy?“
K tomu si jako obrazový doprovod autor dovoluje zařadit také aforismy v podobě vlastních kreseb samozřejmě opatřené i textem, v hlavní roli – postavička Pána Boha na obláčku, kterak shlíží k zemi a komentuje dění na Zemi a vlastně i počínání lidí a myšlení.
Pro mě jako čtenáře milujícího ozvláštnění a usínajícího nad dlouhými, někdy až monotematickými řádky, by nebylo na škodu zařadit oněch kreseb více. Nepatří sice k leitmotivům knihy, ale myslím, že jsou z velké části povedené, ačkoliv na kreativitu v zobrazování Pánaboha autorovi zřejmě již nezbylo. Ještě že je zachraňuje textový doprovod.

Své místo tu pak naštěstí našly i obyčejné "lidovky: "Láska si nedá poroučet, naopak mě stále komanduje.“ nebo "Láska jí dala křídla. Je z ní slepice.“
A ze zcela opačného soudky, řekla bych pro ty náročnější, zařazuje taktéž kapitolu Variace na klasiku plnou latinských výroků doplněných českým překladem a samozřejmě nezbytným osobním dovětkem. "Pecunia non olet. – Peníze nepáchnou. – ani ze záchodků, natož z politiky.“
A k těm povedeným patří rovněž tento: "Aleia iacta est. – Kostky jsou vrženy. – Situace je o to vážnější, že jde o dlažební.“ Ano, některé uvádí až do polohy absurdní, ale pokud se zamyslíme hlouběji, jeho absurdno není nijak vzdáleno realitě.
Některá zamyšlení jsou překvapivá a nápaditá, řada jich naopak příliš nepřekvapí, snad proto, že nad nimi bylo přemýšleno už víc než dost, až vyčpěly a změnily se v suchý moralismus. Ale těch, které vzbudí odpor či čiré nepochopení, těch je tu pomálu.

Například tomuto "Udělal díru do světa. Vystříkla krev.“ jsem příliš na chuť nepřišla.
Věřím však, že ať vezme do ruky tuto aforistickou novinku od Jana Sobotky do ruky kdokoliv, najde si uvnitř to své, autorovo tvůrčí zaměření je totiž dosti široké. A nemusíte přitom být právě filozofem, abyste jeho moudra strávili. Ale pokud vám zamyšlení se dělá obtíže a způsobuje nelibé pocity, raději se této knížce vyhněte, kromě funkce vyvolání úsměvu má i další – lehké zvyšování mozkové aktivity.
Autorovi snad lze ku dobru a jeho tvůrčím kvalitám přičíst i fakt, že svůj jazykový cit tříbil v šedesátých letech coby student v lavicích a posluchárnách Palackého univerzity.

A k tomu jeden povzbudivý na závěr: "Oči si zkazíte koukáním do knih, nikoliv však koukáním po děvčatech.“ To je, myslím, především pro pány, vcelku trefná rada pro dnešní odpočinkový den, a nám ženám nezbývá než doufat, že to platí oboustranně.

Kniha vyšla v červnu 2013 v olomouckém nakladatelství ANAG.