V Mánesově galerii v olomouckém Vlastivědném muzeu dnes bylo obzvláště rušno. Představovala se tu fotografická prvotina Vladka Chmely. Na tom by možná nebylo nic tak zvláštního, kdyby si autor zároveň výstavu nenadělil jako dárek ke svým 75. narozeninám. Skutečně neobvyklá životní etapa pro vstup na uměleckou scénu. Odvážný krok začínajícího umělce v důchodovém věku však stál za to. Na návštěvníky v galerii čeká detailní pohled do říše živočichů i rostlin, krás přírody a života vůbec. Bez sentimentu, zato s neobyčejným smyslem pro detail a trpělivost.

Hodiny strávené v nepohodlí, hodiny splývání s přírodou, hodiny nekonečné trpělivosti, čekání a na závěr detail přírody jako odměna. Tak nějak se rodilo fotografické dílo Vladka Chmely. Dílo dokonalých detailů a fotografického vtipu, které má kořeny v nedalekých přírodních kulisách, skoro by se dalo říci za humny. Prostřednictvím několika desítek autorových fotografií se přenesete do mikrosvěta Jeseníků, konkrétně do okolí autorovy chaty. Ač svět hledící na nás z makrosnímků se v mnoha případech zdá být až neuvěřitelným, ve skutečnosti je jeho realita velmi blízká. Stačilo se jen podívat důkladně a pěkně zblízka. Jak se žije Za humny. Právě takové téma spojuje celou kompozici představovaných fotografií, a tak se výstavě také propůjčilo coby jméno. Rozhodně ale nepatří do kategorie typických výstavních projektů Vlastivědného muzea. Naopak příroda a právě v takovémto pojetí je tu k vidění takřka výjimečně.

Autorova cesta do Mánesovy galerie přitom nebyla nijak snadná. "Vladko se nikdy nechtěl prezentovat. Přesvědčit ho, aby udělal svou vlastní samostatnou výstavu v pětasedmdesáti letech, to byl unikát,“ říká s humorem profesor Jindřich Štreit, který během vernisáže vypustil výstavu do samostatného života. "Když jsem ty fotografie viděl, obdivoval jsem především jeho trpělivost. Když mi vyprávěl, že hodiny sedí schovaný někde v křoví, tak aby splynul s přírodou, to jsem považoval za úžasné. On vydrží s fotoaparátem dvě hodiny stát a čekat, až ten ptáček přiletí a nabídne druhému ptáčkovi něco do zobáčku, to je fascinující,“ vyzdvihuje autora Jindřich Štreit.

"Tvorba, kterou tu vidíte, vznikla zhruba během uplynulých pěti let,“ představuje svou výstavu Vladko Chmela. "Snažím se poukázat mikrofoografií na vnitřní pocity, vnímání makrosvěta, hlavně projevy rostlin a živočichů. A přistupuji k nim tím, že nefotím nejen očima, ale hlavně srdcem,“ dodává autor. Zda se za autorovými slovy ukrývá upřímné hodnocení, či naopak klam, můžete posoudit sami. Obří housenka požírající zelenou svačinku, pohled sršni z očí do očí, ale také obrazy ze života tesaříka, střevlíka, ptačí říše nebo takový detail tobolky Prvosenky jarní vás také, myslím, přinejmenším překvapí.

A proč právě v autorově objektivu uvízl svět přírody? "Odjakživa jsem k přírodě inklinoval, možná už v raném dětství od dědečka, který mě k tomu vedl, a to mi zůstalo,“ prozradil o své motivaci pan Chmela. I on patří k lidem, kterým jsou bezohledné zásahy lidí do života tvorů v přírodě proti srsti.
Proniknout do intimně detailního světa živočichů a rostlin můžete v Mánesově galerii ve Vlastivědném muzeu Olomouc až do 2. února 2014, a to vždy od středy do neděle v čase od 10 do 17 hodin.