Pan prezident Miloš Zeman vyvolává svými výraznými kroky často výrazné reakce. Některé jeho kroky byly dokonce tak výrazné, že spustily obecnou diskuzi o tom či onom problému – třeba na téma, zda je dnes ještě smysluplný relikt monarchistického zřízení v podobě prezidentského jmenování nových profesorů. Teď tady máme další zajímavé téma – pojmenovávání ulic.

Když včera prezident Zeman dorazil do Olomouce, nechal se opětovně slyšet, že by chtěl, aby některá z olomouckých ulic či náměstí nesly jméno zdejšího rodáka, publicisty a politika Jiřího Pelikána.  Je to jedna z mála evropských osobností, která by si v Olomouci svoji ulici nebo náměstí zasloužila, konstatoval prezident. Těžko říct, jak přesně to myslel. Podstatné ale je, zda je jeho přání rozumné.
Pomiňme praktické malichernosti, jako jsou administrativní nepříjemnosti pro rezidenty, jimž politické rozhodnutí změní název jejich bydliště. Může se samozřejmě využít i nějaká úplně nová ulice, byť tu zase hrozí riziko, že ulička na periferii nebude pro osobnost dosti důstojná. Důležité ale je, zda má vůbec smysl pojmenovávat ulice po politicích. Jako bychom s tím neměli v našich novodobých dějinách dost zkušeností. V Olomouci jsme měli v názvech ulic a náměstí například Lenina, Masaryka, Stalina, Gottwalda, Františka Josefa I., Hitlera i Göringa, a z těch všech nám do dneška zůstal (se čtyřicetiletou pauzou) jen ten Masaryk.
Jiří Pelikán rozhodně osobností byl. Jiří Pelikán je ale také osobností rozporuplnou. Nevadí, že jde o levicového intelektuála, ve 40. letech byl u nás komunismu příznivě nakloněn snad každý druhý intelektuál či umělec. To, že se osobně podílel na vyhazování politicky nepohodlných studentů z vysokých škol, to je už horší, a to, že snad měl podíl na vylákání německého představitele mezinárodního studentského hnutí do východního Berlína, kde jej zatkla Stasi, poslala k nám a náš bolševický soudce jej na mnoho let posadil za katr za smyšlené provinění, taky docela vadí. Na druhou stranu, coby ředitel televize přispěl k uvolnění poměrů v zemi, v emigraci po osmašedesátém roce podporoval disent a vydával ceněný magazín Listy. Takže je to pestré – spousta kladů, dost záporů. Jenže, a to zdůrazňuji, toto jsou otázky především pro historiky a politology!!! Nikoliv pro prezidenty ani pro komunální politiky.
V Olomouci má svou ulici otec Jiřího Pelikána, sochař Julius Pelikán. V pořádku. Ta pocta není za jeho politické názory, ale za jeho dílo. Ale pojmenovávat ulice po politikovi, jehož roli v dějinách by historici teprve měli posoudit, to je přinejmenším riskantní. Zůstal bych raději u sochařů, malířů, spisovatelů a dalších osobností. Konec konců, nedávno se mluvilo o varhanáři Michaelu Englerovi a sochaři Václavu Renderovi - ti by snad měli projít jakýmkoliv sítem. Ale s politiky prosím opatrně. Konec konců, v Olomouci se narodili také třeba Zdeněk Fierlinger a Jiří Paroubek…