Ještě jsme se nestihli oklepat z posledních zážitků fotbalové kultury z návštěvy vskutku nezapomenutelného Baníčku a už se k nám na Hanou nese další vlna, tentokrát z Dánska. Víte, nejsem žádný fotbalový fanoušek a ani si na něj nehodlám hrát. Ani trochu tomuto sportu nerozumím a stejně mě tentokrát nenechal chladnou. A podle policejních příprav se zdá, že nás zítra čeká repete. Do ulic opět vyrazí stovky policistů. Dovezou Dánové horkou krev?

Odpusťte mi možná naivní smělost. Můj názor na věc je pouze z úhlu pohledu člověka z "druhého břehu", kterého navíc celá atmosféra fotbalového nadšení i řádění poblázněných pseudofanoušků zcela minula. Onen pátek jsem o osobní kouzlo návštěvy z Ostravy jednoduše přišla. "Zaprodala" jsem ho za výpravu za svatebními šaty své kamarádky. Když jsem opouštěla město, jen podivně fučel vítr a v ulicích Olomouce se teprve objevovali první ošálovaní fanoušci s logem Baníku. Když jsem se pak až téměř v nočních hodinách vracela zpět, přivítaly mě na vlakovém nádraží krvavé schody a kroužení helikoptéry. Nic o co bych kdovíjak stála. Ale bylo mi jasné, že těch několik opilců pochybně šněrujících ulicemi bylo to nejlepší, co jsem na své cestě ku domovu mohla potkat. Lepší než rozdováděná horda fanoušků, které se někdo odvážil znelíbit nesplněním jejích očekávání. Umění prohrávat se očividně už nepěstuje.
To, že mi nad hlavou hřměla helikoptéra, pod okny halekali Baníkovci a u sousedů hořela střecha, byl v případě mého pátečního večera jen slabý čajíček. Aby mi kolem hlavy lítaly kelímky piva, sedačky nebo umyvadla – ne, děkuji. Já si vždycky myslela, že záleží na tom, kdo vstřelí víc branek, ne kdo rozbije víc hlav. Říká se, když nejde o život, nejde o nic. Ale tady se to všechno nějak otočilo. Když přijde na věc, může se taková kdysi nevinná hra změnit v pěknou polízanici. Sportovní duch je mrtev! Hrr na ně, bijte je! Žižka by měl radost, kdyby táhl do boje, ale co by si počal s tažením na fotbal? To si představit neumím.
Chtě nechtě mi to navíc připomnělo zašlou slávu starověkých civilizací, kdy se pro pobavení lidu a císaře pěkně rozdaly zbraně a bojovalo se kdo z koho. Vyhraj a budeš žít. Staneš se miláčkem lidu i vládce, který tě zahrne vavříny. Hotová divadelní romantika. A divadlo jsme zažili i tentokrát, jen v kulisách moderní doby. Jenže někteří si ani neuvědomují, že přehrávají své malé tragédie. A tak nezbývá než fanouškovský chumel rozčísnout rázným zásahem policejních těžkooděnců a už se to mydlí. Do zubů dostane každý, kdo se připlete, ptát se, kdo si začal a kdo za to může, nezbývá čas.
Tak si říkám, když tak touží po boji a ničení, proč to nezkusí v jiné zemi, kde se skutečně bojuje o životy, možná by je vyléčila třeba žízeň Afriky. Jestli je tohle, pánové, na vás silné kafe, ani se vám nedivím. Když jste takoví velcí bojovníci, co třeba vyrazit na jih do Španělska, zkuste třeba kariéru toreros a postavit se plemennému býkovi. Jsem moc zvědavá, kam se poděje vaše odvaha v boji podle pravidel před zraky stovek diváků.
A protože týden alespoň policii nestačil, aby se oklepala z mejdanu, který fotbaloví fanoušci minulý týden na Andrově stadionu strhli, vyrazí zítra do ulic další stovky policistů. Co kdyby Dánové měli trochu z baníkovské nátury... Jo, když se dneska rozhodne někdo sportovat, vyráží mu dělat garde stovky těžkooděnců, kriminalistů, městských strážníků...
Uvidíme, jakou atmosféru se fanouškům podaří po týdnu vykouzlit. I tentokrát ale beze mě, raději vyrazím na venkov na čerstvý vzduch.