Ano, zní to takřka božsky. Tedy rozhodně nemám v úmyslu vynášet lidskou hru se stvořitelskými zázraky přírody do sfér nejvyšších. Ale božsky šílené je to, co se odehrává za zdmi v Olomouci nově vzniklé spermobanky. Pro některé spása v zoufalosti, pro jiné tvrdý byznys, pro další zase příležitost, jak vyzrát na přirozený chod života a přírodních zákonů. Takže, proč si nevybrat vysněného otce pro své děti? Třeba jménem Adonis.

Skutečně pozoruhodná fikce. Komu se to poštěstí, aby se otcem jejich dětí stal božsky krásný Adonis? Ať už jsou vaše důvody, které vás dovedou za brány takového zařízení, jakékoliv, je to vždy velmi osobní. Jak v roli dárce, tak na opačné straně. V případě prvním musíte souhlasit s tím, že po tomto světě budou běhat vaše děti, které vzniknou způsobem zcela prostým jakékoliv romantiky, ideálů a potěšení. Hlavně se však o nich nikdy nedozvíte. Budete a zároveň nebudete tátou. Geneticky a v neviditelných vazbách, jaké mezi otcem a dítětem existují, však budete nenahraditelní. Otázka je, jestli se to dítě počaté takto sterilní cestou vůbec kdy dozví. V životě mu bude zřejmě něco chybět, ale jen s malou pravděpodobností se dozví, co to něco je.
Anonymní tatínek si s tím takovou hlavu dělat nemusí. Prostě daruje v podstatě odpadní materiál svého těla a co bude pokračováním jeho exkrementů, už řešit nemusí. Jemu nic chybět nebude, spíše naopak. Pak tu máme ale ještě tatínka falešného, který se otcovské role ujme jako náhradník, jako ten, který svou roli v momentě početí nezastal, ať už jsou důvody jakékoliv. Fakt, že dítě, které vychovává, vlastně není jeho, nýbrž přišlo z neznámého zdroje a oplodnilo ženu, která je jeho partnerkou a měla se stát i matkou jeho dítěte, řada mužů dokáže respektovat, ale pochopitelně jen stěží zcela přijme – zajímalo by mě, který muž s přirozenými pudy samce se nebude, alespoň špetičkou svého mužského ega (které ke každému z nás přirozeně patří) cítit v roli otce znehodnocen. Jedna věc je pořídit si vysněné dítě – cesta k němu a výsledné dílo jsou věc další. A nakonec tu samozřejmě máme matku, která přijme oplodnění od zcela anonymního muže, protože biologická cesta s jejím vlastním mužem selhala. Možná i proto, že její muž není v jejích očích ve skutečnosti tím pravým, možná proto, že sama není zralá, možná z jakýchkoliv jiných důvodů. Všechno na světě má svůj důvod. Možností, jak tyto důvody, pokud se nám nelíbí, obejít máme v dnešní době mnoho. Je to naše možnost a volba, pak ale také musíme nést všechny jejich následky. Takové děťátko ze spermobanky také může být nemalým překvapením. Samozřejmě nekupujete absolutního zajíce v pytli. Máte totiž příležitost si vybrat podle svých představ, třeba i takový důkladně prověřený "model“, který se co nejvíce podobá partnerovi matky.
To dostanete do ruky profil dárců, jen si vybrat svého favorita – tu Adonis, tu Odin nebo třeba Thor? Samí bájní velikáni. Jak poutavé a lákavé. Na první pohled úsměvné, má to však svůj smysl a pro mnohé také půvab, leč poněkud banální. Možná tak alespoň budete mít pocit, že si pro své vysněné dítě kupujete jedinečného otce. Další charakteristika už naštěstí vypovídá více. Věk, váha, výška, rasa, národnost, barva vlasů, očí, návyky, zájmy, vzdělání, charakter a také dojem personálu. Materiál zajímavý, ovšem nakolik může být vypovídající, objektivní a hlubokou sondou do podstaty neznámého člověka, který má ve vašem životě sehrát takto zásadní roli? Pro mě osobně je při pohledu do takového profilu nejzajímavější položka rukopis písma dárce. To je nejvěrohodnější sonda do nitra darujícího mladíka se jménem Adonis. Nejsem kovaný grafolog, ale jisté znalosti se mi již osvojit podařilo a po krátkém zkoumání bych Adonise za otce svého dítěte rozhodně nechtěla. Je sice pohledný, vysokoškolák, sympatický a sportovně založený, podle písma ale také nevyrovnaný, nevyzrálý, nesmělý, citově zaostalý, trpí potlačenou agresí a nevěří si. V naší společnosti sice nic mimořádného, ale když si vybírám toho nejlepšího, chtěla bych přeci jen trochu víc od zcela neznámého otce svého dítěte. Svalnatý, vysoký, blonďatý rocker je lákavá kombinace, ale co když ve skutečnosti za tou maskou dříme něco jinačího, o čem ani sám ještě třeba neví?
A co říkáte na myšlenku zmrazit si svůj oplodňovací materiál na horší časy? Praktické a užitečné, to bez pochyby. Pro mnohé muže snad i jediná možnost, jak si udržet možnost mít potomky. Pokud to považuje za nezbytné a je s tím smířen, proč ne. Volba je výsostným právem každého živého tvora. Početí dítěte ze zmraženého "polotovaru“ mi však připadá jako virtuálně povečeřet pečenou kachnu. Chladně, bez emocí. Jaký potom bude život takového dítěte?
Ať už vás právě do nové olomoucké spermobanky zavede cokoliv, rozhodně při tom budete potřebovat hodně štěstí. Tak aby bylo!