V Galerii PATRO byla v úterý 29. května slavnostně otevřena výstava olomouckého fotografa Milana Hořínka s názvem JESENÍKY. Známý fotograf a neméně známé a nám nejbližší pohoří přilákali především okruh nejbližších. Umělec je znám jako osvědčený glosátor všeho dění, jako pohotový recesista a po jistou dobu i jako odvážný drobný podnikatel – vlastně jako producent pohlednic, upomínkových tisků a podobných produktů.

Výstava ukázala Milana Hořínka jako citlivého fotografa, kterému je jasné, čím jsou Jeseníky pozoruhodné a přitažlivé. Poznával je ze všech úhlů, dokonce i z nadhledu, fotografoval je ve všech ročních obdobích, za každého počasí a v průběhu dne od kuropění do soumraku. Činil tak řadu let a znal nejen kraj, ale i tamní horaly. Jednoho z nich, konkrétně Leo Bureše, sídlícího pod Pradědem v Podlesí ve Světlé Hoře, si pozval, aby mu po svém zahájil výstavu, což se také stalo. Jeho řeč byla stejně působivá a svébytné jako výstava sama.
Osobní historie Milana Hořínka, letos pětasedmdesátilété olomoucké fotografické legendy, je proměnná. Jeho poválečné dětství a mládí je spojeno s vězněním jeho otce, poválečného poslance jako politické oběti, i s vlastním nasazením u PTP. Jako fotograf se věnoval především sportu, po roce 1992 jako mladý důchodce onomu již zmíněnému podnikání a posléze fotografii jako svému koníčku.

Milan Hořínek tvořil pomocí objektivu rád, a zatímco jeho verbální komentování světa bylo kritické a skeptické, jeho snímky přetékaly poetismem a lyrismem. I na výstavě bylo patrné, že diváky povznášejí.

Tři čtvrtě století ještě není konec, dokonce ani ne meta. U Milana Hořínka není ani důvodem, aby zvolnil krok. Umělec patří k lidem, kteří jsou označováni za nezmary. Že by konečně začal vystavovat častěji a doma i v zahraničí?
Hodně návštěvníků vernisáže by mu to přálo.