Hra a imprese jsou společným rysem pro tvorbu Heleny Hlušičkové a Pavla Cupáka. Šamotová hlína a dřevěné desky – jejich stavební materiál. Od včerejška do 7. března vystavují společně v Galerii Rubikon.

Z keramických plastik Heleny Hlušičkové lze vycítit několik inspiračních zdrojů, především dětský svět, svět zvířat a zvířátek, kouzelných příběhů a neomezené fantazie. Dále pak příběhy známé, ale přesto tajemné – biblické starozákonní příběhy. Za všechny jmenujme alespoň Jonáše a velrybu nebo Archu Noemovu. Olomoucká rodačka (nyní žijící v Brně) sama přiznává, že se ráda vyjadřuje bajkou. Využívá především „Ezopovu metodu“ a je podle ní zbytečné plést do tvorby obličeje. Co když pak někomu připomenou pratetu nebo strýčka? Hlavními aktéry proto jsou nejčastěji kočky, zajíci, medvědi... A podstatné je, že plastiky nejsou statické, ale vyprávějí příběh.

Obrazy Pavla Cupáka jsou hrou světel a stínů. Namísto lidí a zvířat většinou jen prázdný prostor. Bez děje, bez příběhu. Dřevěné desky, na kterých jsou Cupákovy obrazy, zviditelňují strukturu dřeva. Kresba letokruhů se stává součástí atmosféry. Chebského výtvarníka Olomouc nadchla, ale vědomě ji ve své tvorbě určitě zúročovat nebude – nedělá to tak nikdy. Bezkonkurenčně nejvíc se mu líbí v Palermu, kam zatím nevtrhla moderní doba, ale také obdivuje Brusel, Neapol nebo Moskvu. Každé město je pěkné, každé místo má podle něj něco do sebe. A rozhodně nechce vystavovat stejná díla na jednom místě dvakrát, i kdyby to bylo po dvaceti letech. A zajímá vás, jestli je známý malíř a také sochař do přízně s kdysi tak populárním hercem Eduardem Cupákem? Zeptala jsem se za vás – a tady je odpověď: „Nikdy jsem po tom nepátral. Můj tatínek je z Veverské Bitýšky a ta není od Brna daleko. Přes nějaké páté až deváté koleno to příbuzný bude. Každopádně všude říkám, že je to můj strejda – otevírá to dveře.“

A na co se můžete podívat v Galerii Rubikon třeba příště? Jak mi prozradila její majitelka, paní Bronislava Paučková, v březnu to budou grafiky Hany Storchové, v dubnu obrazy Jana Rapina a na jaře nás ještě čeká naivní umění Zuzany Honsové. Další prozrazovat zatím nebude! Určitě se ale máme na co těšit!