Ve středu 3. října byla v café 87 otevřena výstava prací Pavla Herynka, specifikovaná jako výtvarný doprovod k básním irského básníka Paula Muldoona. Souběžně probíhající expozice Herynkových prácí z téhož souboru v restauraci Na Hradě v Univerzitní ulici jen dává najevo, že výtvarný doprovod byl uchopen široce a obsáhle a každý případný výběr z vytvořených prací by neznamenal zkvalitnění, ale ochuzení.

Irský básník Paul Muldoon je pokládán za nevýznamnějšího literárta , který tvoří v anglickém jazyce po II. světové válce. Za sbírku Moy Sand and Gravel (Moyský písek a štěrk) obdržel Pulitzerovu cenu. Působí jako profesor anglické literatury na univerzitách, nyní v USA.
"S básněmi P. Muldoona jsem se seznámil tak, že jsem je dostal od překladatele a básníka Petra Mikeše s tím, že k ním mám udělat pro knižní vydání výtvarný návrh obálky, popřípadě další kresby," popsal Herynek. Umělec, který se zabývá tvorbou šperků a grafikou, neusiloval o vytvořeníí ilustračního doprovodu, ale o svébytný výtvarný záznam, jenž by evokoval zážitky čtenáře v pocitové poloze. Vznikl soubor štětcových kreseb s velmi originální oduševnělou a kultivovanou kompozicí.

Moderátor poetického večera Jakub Guziur, jehož anylýza představované tvorby byla součástí prezentace veršů irského básníka i kreseb Pavla Herynka, upozornil na některé analogie v díle obou umělců: na rozsáhlost a rozmanitost v jejich tvorbě, na původnost a svébytnost jejich tvůrčích „plodů“ a na skutečnost, že jejich tvorba je vlastně jakousi hrou bez postižitelných pravidel. K pochopení toho všeho je třeba tedy mnohem víc než čekat na osvícení shůry.

Více napoví citace závěrečných Guzierových slov:
"Básník i výtvarník se na počátku díla sklánějí nad prázdnou stránkou čekající na dotyk – na prvotní impuls, který se rozvine v rytmus. Snad právě zde je společný počátek: dívat se a dotknout se."

Divákům přejeme, aby se jich poezie Paula Muldoona a kresby Pavla Herynka také dotkly, aby je oslovily...