Odjakživa jsem měla ráda rockovou muziku. Postupně s věkem se žánr vyvíjel a lehce měnil, ale myslím, že teď už je ustálenej. Natrvalo. Nic moc moderního nemusím (až na výjimky). To za handicap nepovažuju, jedinou nevýhodou je, že všechny moje idoly – vlastně jsou to vždycky chlapi, ženský mě nikdy nebraly – stárnou (pokud teda ještě žijou). Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se poznají rockeři na benzince nebo v metru? A proč občas po přečtení recenze máte pocit, že její autor zůstal doma sedět v teplákách? Nebo proč před rockovým koncertem nechat doma lodičky a radši přibalit sexy podprsenku?

Všimli jste si někdy, jak hrozně nápadný jsou rockeři, když se sjížděj někam na koncert? Benzinky se zaplněj týpkama v černejch tričkách s nápisem hvězdy, na kterou právě mířej. V tom lepším případě. V tom horším v tričku s jakoukoliv jinou hvězdou, která je třeba i na hony vzdálená tý, na kterou jedou. Řetězy všude. Hodně pijou kafe, kupujou si plechovky piva jakože je nutný se dostat do nálady ještě před koncertem – to za á, a za bé prostě proto, že na koncertech je pivo drahý a dost hnusný. Prej. A taky vykoupěj všechny bagety v okolí. Čím víc se ke koncertu blížíte, tím jich je víc, jsou hlučnější, na bagety už skoro nenarazíte a pivo nemaj nikde. Všemu hrozně rozuměj a s hudebníkama jsou kámoši snad už od školky. Mám to hrozně ráda. Je to vlastně dost úsměvný, ale taky tak sympaticky milý. Tyhle lidi se s vámi daj hned do řeči, neřešej, kdo jste vy a kdo oni, podělej se o zážitky a dost často taky o tu poslední oschlou bagetu. Takovej mikrosvět.

S hodně velkým nadšením jsem přivítala, že spousta z těch star, který stojí za to vidět naživo, se rozhodla v rámci tour dorazit letos i k nám. Teda ne úplně k nám do Olomouce, ale nevadí. Do Ostravy na Scorpions to byl kousíček. Hala narvaná k prasknutí, super atmosféra od začátku až do konce, kapela neskutečně kontaktní, skvěle naladěná, výkon famózní – bože, těm lidem je dohromady 306 let! Zážitek vždycky hodnotím (naprosto laicky) i podle toho, jestli si za celej koncert vzpomenu, že mě bolej nohy, chce se mi na záchod nebo že mám žízeň. Jo, dost přízemní, ale je to celkem spolehlivej ukazatel. Je fakt, že moje nadšení bylo umocněný skutečností, že jsme stáli hned pod pódiem, takže kromě toho, že fakt bylo co poslouchat, se bylo i na co dívat (jo, i když jim je tak moc)! A když se pak na konci Klaus Meine sehnul a podepsal pánovi vedle – ochranka neochranka - elpíčko, který celej koncert svíral dojatě v ruce, byl to skvělej pocit. V tu chvíli ani nevadilo, že trsátko chytla slečna vedle mě a o paličku se strhnul boj přede mnou. Bylo to neskutečně krásný a silný gesto. Tohle jsou pro mě hvězdy! Asi nejlepší hudební zážitek, co mám... A nechtělo se mi ani na záchod, ani mě nebolely nohy a nevadilo mi, že voda došla po třetím songu (jo, piju vodu, ne to pivo, který stejně vždycky všichni vykoupěj...).

To v Letňanech pár dní nato ožil Ozzy. Vlastně u něj nikdy nevíte, jestli je ještě opravdu živej. Profetovat snad půlku života dá člověku asi zabrat. Ale fakt tam byl a fakt zpíval. Možná je vážně nesmrtelnej. A navzdory všem recenzím mi přišel i hodně dobrej. Nevím, čím to je, ale mám pocit, že povolání novináře/recenzenta kulturních akcí je dneska hodně mimo. Je jasný, že když někdo jeden týden píše o novým filmu, nemůže o pár dní později stejně zapáleně líčit rockovej koncert, aby za několik hodin kvalitně lidi poinformoval třeba o show Leoše Mareše. To prostě nejde. Ale kde je aspoň (!) nějaká objektivita nebo vyváženost? Jasně, musíte přistoupit na fakt, že všechno nedá v původních tóninách (ok, skoro nic), že občas mu hlas vypne, že ho kapela místy přehraje. Ale! Tenhle člověk toho dokázal (i se svým způsobem života) rozhodně víc než kdokoliv, kdo píše o tom, že show byla málo show, že po dešti bylo na letiště bláto (kdo by tohle čekal, žejo), a fronty před koncertem byly dlouhý. Ono je taky geniální přijít na akci, na kterou se chystá snad půl republiky, hodinu předem. Jo, a zakázal focení. Asi věděl proč a měli bysme to respektovat. Hlas má ale stejně neuvěřitelnej, jako je on sám. Pořád! Dost lidí přišlo i na Deppa, a ten se teda fotit nechal. Vlastně kdybyste mu sebrali kytaru (stejně mu moc platná nebyla) a nechali ho po pódiu pochodovat, vyšlo by to nastejno. Je to tahák na lidi a funguje, tak proč ne. Co na tom, že Hollywood Vampires tvoří jinak skvělý hudebníci v čele s Cooperem, kterej je asi jen o kousek míň nesmrtelnej než Ozzy... Jo, jedno malý doporučení - jestli se na tuhle partu někdy někam vypravíte, nezapomeňte přibalit podprsenku. Jen si teda myslím, že příště by Depp ocenil nějakou rajcovnější než byla ta, který mu přistála na hlavě tentokrát. A ještě – fakt nevypadá jak troska, jak nám kdekdo podsouvá. Na pětapadesát hodně dobrý. Jakože hodně moc dobrý!!!

Poznávacím znamením rockerů v metru pak byly (kromě piva a baget) tentokrát hlavně zablácený boty. A vlastně bahno všude. Když jste procházeli moc blízko plotu, bylo toho asi trochu víc. Chápete... A taky bylo fajn potkat stejně špinavý lidi (my se tomu plotu teda fakt vyhnuli, přísahám) nad ránem na benzince v Olomouci. U kafe a párků (bagety došly!).

Je fajn si plnit sny, ať už jsou jakýkoliv. Užívat si každou chvilku a nebrat vážně to, co se píše. Je to jen jeden názor jednoho člověka, kterej třeba zrovna neměl svůj den, nebo má jinej vkus, nebo si nevzal dobrý boty! A nebo to byla právě jeho holka, kdo hodil Deppovi podprsenku! :) Co my o tom víme...