Komorní část Divadelní Flory Olomouc 2007 přináší přátelům a ctitelům divadelní kultury alternativní program v podobě filmových představení, koncertů, baletních a divadelních večerů studiového charakteru.

Konají se v Konviktu, dnes významném objektu Univerzity Palackého, kde sídlí uměnovědné katedry FF UP. V pondělí 7. května bylo v divadelním sále Konviktu realizováno premiérové provedení komorního baletu FRIDA, který mezi baletní premiérou Orffova díla Carmina burana 13. dubna a festivalem Divadelní Flora 1.-10. května nastudoval s Renatou Mrózkovou, Petrou Glacovou a Ivem Jamborem režisér a choreograf Robert Balogh.
Nastudoval dílo již zčásti promyšlené, v libretu, choreografii i režii v hrubých rysech připravené; přesto však vytvořené v rychlosti „z nebe spadlé“. V původním záměru mělo snad jen univerzitnímu mládí naznačit , co lze vytěžit z improvizačních metod, jak lze promlouvat beze slov, jak sdělnou sílu má pohyb, baletní mluva. V kontrastu s tímto skromným cílem bylo vytvořeno dílo, jež zůstane v paměti festivalu jako jeden z jeho vrcholů vůbec.

Libreto vycházelo z proměnných životních osudů slavné mexické malířky Fridy Kahlové, z jejích osudových tragédií, velké lásky a velkého malířského díla, jež s ohromujícím účinkem obletěly celý svět a staly se námětem pro tvorbu uměleckých děl ve všech koutech světa. Robert Balogh vytvořil – podle jeho vlastních slov - baletní dílo, jež v koncentrované podobě a na malé ploše komplikovaný osud umělkyně vykresluje a přibližuje. Výsledným obrazem je osobitá výpověď, jakýsi hold životní síle a duchovnímu rozměru ženy, jejíž život se stal legendou a jejíž dílo je již samozřejmou součástí světového uměleckého dědictví.

V jednotlivých „epizodách“ se divák dovídá o těžké havárii ústřední postavy, o jejím boji se smrtí, o počátcích výtvarné tvorby, o velké lásce, nenadálé krizi mezilidských vztahů, ztrátě záchytných opor, hledání východisek a naplňování života.... Svým způsobem jde o nastavení zrcadla dnešnímu často bezcílnému, ale o to více všeobsahujícímu poživačnému konzumentství. V Baloghově interpretaci jde o představení mimořádně silné a sdělné.
Očima přímo hmatatelné bylo mistrovství účinkujících sólistů baletu Moravského divadla. Titulní roli tančila s úžasnou jemností Renata Mrózková. Desítky nevídaných figur, dokonalá harmonie s hudbou, souhra s partnerem, nápadité kompozice, ladnost a důraz na srozumitelnost a sdělnost povznesly baletní inscenaci do sféry nezapomenutelných „událostí“.
Trojice baletních interpretů byla vyvážená. Absence „méně dokonalého“ by byla příčinou jejich shodné klasifikace, kdyby o klasifikaci šlo. Ale nejde. Výkon Ivy Jambora, dramatičnost jeho Diega Rivera, to byly předpoklady pro onu fascinující přesvědčivost, s níž byl příběh Fridy předveden. Smeknout je nutno před pohybovou pamětí všech aktérů; z charakteru nastudování totiž vyplynulo, jak nedostatečná by byla i nejdokonalejší improvizační schopnost. Překvapením, nepochybně milým (a nezbytným), se stala Petra Glacová, kterou informativní zdroje o nastudování Fridy vůbec neuváděly. Vytvořila v podobě Fridiny sestry Kristiny onen konfliktní trojúhelník, bez jehož přesvědčivosti by životní příběh titulní postavy ztratil jeden z důležitých momentů gradujících dramatičnost Fridina života.

Baletní příspěvek k úspěchu letošní Divadelní Flory Olomouc je neoddiskutovatelný.