Jubilující olomouckou fotografku Milenu Valuškovou hostí od úterý 2. října Galerie Caesar. Prezentace jejího díla není shrnující či rekapitulující, má spíše charakter výpovědi o metě, jíž dosáhla, s letmým poukazem na skutečnost, že se věnovala i něčemu jinému (a dobře).

Milenu Valuškovou není třeba představovat. Její knihy fotografií z posledních tří let a získání mnoha poct a cen z ní učinily osobnost nepřehlédnutelnou.
Je Olomoučankou rodem i životními osudy, vystudovala v letech 1978-1983 FAMU, obor umělecká fotografie, vlastní Nakladatelství Fontána a knihkupectví s týmž názvem, je členkou Spolku olomouckých výtvarníků, připravila bezmála dvacet samostatných výstav a zúčastnila se tří desítek výstav kolektivních. Její dílo poznali diváci v Holandsku, Itálii, Kanadě, Německu a Švýcarsku, V tvůrčím shonu a podnětném kalupu vytvořila dílo, které vyvolává iluzi, že nikdy nespěchala.

V Galerii Caesar jsou vystaveny okruhy, jež ukazují rozpětí, v němž se Milena Valušková pohybovala. Jednak jsou tu dokumentární snímky ze Štěpánova, speciálně z dělnické kolonie v ulici Štěpána Krejčího, kde dokumentovala pro Ústav památkové péče bezděčně zakonzervovaný stav obydli životního prostředí z přelomu 19. a 20. století. Milena Valušková v pořízeném souboru vydala i svědectví o tehdejším životě (šlo o 80. léta 20. století).

Druhým okruhem jejích prací je tvorba, vytěžená z pečlivého nahlížení do světa přírody. Jde o snímky krajin, stromů, keřů, travin, vodních toků. Vystaveny jsou snímky realistické i ateliérově upravované; jejich srovnáním divák odhalí a vnikne do svébytného tvůrčího světa autorky, který ji provází ve všech fázích od reality po abstrakci.
Fotografie Mileny Valuškové jsou vážné, ale nechybí jim naděje, že všechno, čím žijeme a co žije kolem nás, má svou logiku a stojí alespoň za povšimnutí.
K výstavě byl vydán obsáhlejší katalog se zasvěceným textem Štěpánky Bieleszové.