Ostuda. Bohužel hlavní dojem z letošní jarní etapy Flory. Sestupný trend pokračuje a přestože lidé stále ještě jezdí, těžko říct, jak dlouho to bude pokračovat. A jestli se Olomouc chce chlubit tím, že třikrát do roka udělá z krásného parku hnusnou tržnici. Kytiček je tu totiž čím dál méně.

Bývala to událost roku. Jarní Flora, kytičky, krásné aranže, fontány a vodotrysky, jen sem tam stánek s cukrovou vatou, či pivem a limonádou. Lidé se sjížděli zblízka i zdáli, Flora, to byl prostě pojem. Když se na druhém konci (tehdy podstatně větší) republiky řeklo Olomouc, byla vedle syrečků Flora tím, co se i geografickému analfabetovi spolehlivě vybavilo. Můžeme se chlubit, že u nás vykrvácel poslední Přemyslovec, že tu máme krásný sloup i křivolaké uličky, ale (kulantně řečeno) specificky vonící sýr a květinová výstava nám prostě dělaly jméno.
Před několika dny skončená jarní etapa ale naplnila pohár hořkosti už skoro po okraj.
Když se začal opravovat pavilon A, hlásalo se, že se po dobu rekonstrukce udělá z minima maximum, využijí se ostatní pavilony a venkovní prostranství. A přesně to Flora splnila. Prakticky všechny pavilony a venkovní plochy zaplnily stánky takové úrovně, že by nad tím jeden kroutil hlavou i na výročních trzích v Bruntálu. Ano, kytičky tam byly taky. Jeden ohavný pavilon (za jehož ohavnost Flora až tolik nemůže) skutečně hostil jakousi květinovou expozici. Pokud to byl pokus o retro, zůstal nepochopen. Dle soudu progresivněji smýšlejících návštěvníků však spíš aranžérský tým uvízl někde v sedmdesátých letech. Reputaci sice trochu napravila hlavní expozice, soudě podle předchozích ročníků to ale nebyl výsledek umu pořadatelů, ale olomoucké univerzity, které byla věnovaná. A univerzita narozdíl od výstaviště moderní být chce.
Ale jinak... Z amplionů se line kolotočářská muzika, do toho řve prodavač lepidel, výrobce nejlepšího autoleštidla do umření leští kapotu felicie, opilá prodavačka sponek ječí na svého kolegu a u fontány sice hraje kapela, ale o padesát metrů dál točí svoje nekonečné kompakt disky indiáni v čelenkách....

Dnes v každé firmě o pěti zaměstnancích sedí alespoň jeden marketingový manažer, trochu větší společnosti už mají bandu senior media & people consultants a ty opravdu velké už rovnou PR oddělení. Je s podivem, že na výstavišti zřejmě nikdo nejezdí na placené stáže po výstavách po světě, aby viděli, jak se to dělá. Že nikomu nezaplatí školení, co je to facebook... A pokud ano, měl by dotyčný okamžitě všechny náklady do halíře proplatit.

Nelze než (se značným přemáháním) souhlasit s někdejším téměř mesiášským poradcem olomoucké radnice, později česko-japonským prezidentským kandidátem Okamurou, který už před několika lety vysvětloval, že Olomouc musí stavět především na unikátech. A trhy mají i v Kojetíně. Z velké dálky se tam ale lidé nesjíždějí. Flora už prostě dávno neurčuje trendy. Zaspala a je načase si to přiznat. A zachránit, co se dá. Jinak nám zbudou jen ty syrečky.