Ve čtvrtek 5. června měli návštěvníci poslední příležitost zhlédnout originální inscenaci divadla jednoho herce. Derniéra zdramatizované povídky Leonida Andrejeva Fixní idea naznačila, že kdo chtěl, už viděl, kdo opomněl, necítil nutnost uchopit poslední diváckou šanci za pačesy. V hledišti divadla Tramtarie, kde Moravské divadlo incenaci hraje, byla necelá desítka diváků. Přesto divadlo představení nezrušilo. Lze konstatovat, že i v době poháněné bysnysem se dějí zázraky  Kamil Koula svým výkonem přinesl Thálii oběť posvátnou. Hrál, jako by bylo nabito.

Divadlo Tramtárie je jakousi malou, mohli bychom říci experimentální scénou, na jehož jevišti dostává olomoucká Thálie prostor k rozhojnění aktivit, ke komorním hrám, divadlu jednoho herce, čtenému divadlu a dalším formám dramatické tvorby. Děje se tak v podmínkách velmi skromných a prakticky nevýdělečných, a i proto obdivných. V dramaturgii sází Tramtarie na díla, jež znamenají významné obohacení kulturního dění, rozšíření literárního a dramatického obzoru a často dokonce objev nebo významnou evokaci. K nim patří i Leonid Andrejev a jeho rozsáhlé dílo prozaické a dramatické. Žil v letech 1871-1919, vystudoval petrohradskou a moskevskou univerzitu a působil mimo jiné i v redakcích a nakladatelstvích. Část života strávil i ve Finsku. Předmětem jeho zájmu byly osudy člověka, jeho podmíněnost v sociálním klimatu a osudové určení. Pohyboval se v polohách tvorby realistické až protoexpresionistické. Mnohé texty jsou z hlediska sociálního až alarmující. Nikdy se nastal stoupencem revolučních proměn a jeho kontakty s Maximem Gorkým byly dočasné. Intenzivně se věnoval psychologii a lidem s psychikou zjevně narušenou. V tomto duchu vytvořil i obraz doktora Kerženceva, ústřední postavu povídky Mysl, známé u nás pod titulem Fixní idea.

Úprava textu povídky v realizovatelný text na scéně divadla jednoho herce je dílem šéfa činohry Moravského divadla Romana Groszmanna, dramaturga Miroslava Ondry a herce Kamila Kouly. Sugestivní symbolickou scénu navrhla Sylva Marková.

Hra je koncipována jako „bolavý“ niterný boj psychicky problémového člověka a připouští jak variantu mstivého a zneuznaného soka, tak i nemocného paranoika. Hra probíhá v promyšleném střídání obou poloh, pro něž Kamil Koula vytvořil řadu hereckých fines, takže udržuje diváka ve stálém napětí. Komplexnost „variant“ je zdůrazněna i mimikou, charakteristickou mluvou, jemnými hlasovými akcenty a „exkurzemi“ do verbálního bohatství, jímž jazyk originálu i překladu přímo hýří. I jevištní mříž divák vnímá ve dvou polohách: jako osudové vymezení bludného ducha i reálný žalář hrdinova jsoucna. Kamil Koula se zhostil role doktora Kerženceva s velkým tvůrčím nasazením, ale i odvahou.
Uvedení hry pak považuji za jistý apel či aktuální společenské upozornění, že vše, co někdy bylo, na světě v poněkud odlišné podobě sublimuje... a nás se někdy i bezprostředně týká...