Věřte tomu, nebo ne, naše hrdinky už za sebou mají první měsíc cvičení. A také druhé měření, které ukázalo, zda jejich "trápení" ve fitku přineslo vytoužené ovoce. Co myslíte, dá se během tak krátké doby udělat vůbec nějaký pokrok? Podívejte se, zda naše dámy dokáží ovládat cvičicí stroje bez problémů a kde přišly o nějaký ten centimetr.

Když jsem se cvičením začínala, bylo pro mě poměrně složité navyknout si na to, abych ve svém přeplněném harmonogramu zvládala chodit ještě do fitka. Bylo mi jasné, že i přesto, že se nemusím dopředu objednávat, nesmím svou návštěvu nechávat na "pokud mi to vyjde" či "jak se mi bude chtít", ale nastavit si pevný tréninkový řád – tedy alespoň třikrát týdně, ideálně obden. Dlouho jsem přemýšlela také o termínu, který bude ideální. Vystřídala jsem ráno, obědovou pauzu i čas po práci. A nakonec zvítězila hodinka před prací, kdy je ve fitku nejen poměrně málo žen, ale navíc jsem zjistila, že mě ranní cvičení nabije potřebnou energií do celého dne. Pak už mi náladu nezkazí ani sněhová či ledová kalamita. Podobně jako já to praktikuje také Lenka: "Mám takovou pracovní dobu, že se ke cvičení dostanu buď ráno kolem sedmé, nebo pak odpoledne. Ráno mi vyhovuje víc, protože mě to pořádně rozproudí, ale ne vždy to stíhám." To Lucka na rozdíl od nás chodí zásadně po práci nebo až večer. A i to má jisté výhody. Nemůže si vynachválit, že se po celém dni krásně odreaguje, a pak se jí nádherně spí. Ani jí nevadí, že je tou dobou ve fitku víc lidí. "Tím, že tam nejsou chlapi, nejsme pod tlakem toho, že na nás pořád někdo hledí, takže se soustředíme skutečně jen na cvičení. A nemusíme řešit svůj vzhled, protože jsme mezi ženami všeho věku. Navíc tam nechodí jen vysportované dvacítky, ale i dámy středního věku a všech stupňů kondice," popisuje Lucie své pocity.

Když se mě trenérka při měření zeptala, jestli cítím po měsíci nějaké rozdíly, měla jsem jasno. "Cítím se mnohem lépe psychicky, jsem daleko více vyrovnaná a nic mě jen tak nerozhodí. A konečně už zapnu některé kalhoty, které jsem nosila naposledy před pár lety." Můj pocit potvrzuje také měření – zhubla jsem dvě kila a také mé míry se trochu zúžily, což každou ženu a potažmo i jejího muže jistě potěší, alespoň se nebudou muset kupovat nové džíny :-) Stejnou otázku pokládám také svým kolegyním a jde vidět, že změny cítíme všechny: "Kvůli nemoci jsem bohužel cvičila znatelně méně než holky, ale i tak se mi zdá, že mi mizí celulitida a určitě mě nebolí záda tolik, jako tomu bylo dřív," popisuje Lucie. Víc nabitá energií a protažená se cítí i Lenka. Takže můžeme potvrdit, že to, že cvičení unavuje, je jen fáma.

A jak vidíme náš následující měsíc, který se nebezpečně překrývá s adventem? Já si dávám předsevzetí, že by to do budoucna chtělo ještě trochu vytvarovat bříško, a byla bych se sebou naprosto spokojená. U cvičení navíc pociťuji, že mám mnohem silnější nohy než ruce, takže i ty bych mohla trošku potrápit. Zároveň musím trochu posílit svou vůli a vyvarovat se co nejvíce všudypřítomného punče a cukroví. Takže jak dopadne další měření, opravdu netuším.

"Pro mě je výhodou, že zatím mě cvičení baví, takže mám opravdovou touhu pokračovat. Variabilita cviků, které můžeme dělat, je obrovská, takže nehrozí monotónní opakování několika klasických postupů, a já se pořád učím, co dalšího lze provádět," popisuje Lucie. Lenka si chválí především to, že se naučila daleko více přemýšlet o tom, jak sportuje a jakým způsobem, kdy a co jí. Ale jak sama sebekriticky přiznává, do ideálu to má ještě hodně daleko.

Cvičení se tedy během měsíce stalo běžnou součástí našeho života a u všech se začala pravidelnost také pozitivně odrážet na naší postavě. Sledujte s námi další osud našich aktérek. Ovlivní advent a přicházející vánoční svátky náš boj za lepší postavu? Zvládneme Contours navštěvovat i v období, kdy budeme běhat po obchodech a shánět dárky? A odoláme vůni vanilkových rohlíčků? To vše se dozvíte v příštím závěrečném díle.