V zaplněném dómu svatého Václava v Olomouci se v neděli 5. října uskutečnil pátý koncert letošního Podzimního festivalu duchovní hudby. Dramaturgie spojila dvě zásadní duchovní kompozice přelomu 19. a 20. století – Requiem d moll, op. 48 Gabriela Faurého a Žalmovou symfonii Igora Stravinského. Účinkoval Český filharmonický sbor Brno a Moravská filharmonie Olomouc, vše pod vedením slovenského dirigenta a skladatele Mariána Lejava, který je známý svou činností v oblasti soudobé hudby a interpretace klasického repertoáru.

Začátek večera patřila zmíněnému Requiem Faurého, který se již více než sto let řadí mezi nejpůsobivější hudební meditace nad smrtí. Gabriela Fauré nezdůrazňuje bolestný patos ani tragiku, ale spíše tichou jistotu a smíření. Hned v úvodním Kyrie se sbor rozezněl s mimořádnou harmonií a čistotou, čímž okamžitě nastolil soustředěnou a vznešenou atmosféru. Český filharmonický sbor Brno, dlouhodobě řadící se k evropské špičce v oblasti sborového zpěvu, zde potvrdil své renomé – intonačně jistý, technicky dokonalý a přitom lidsky znějící.

V Offertoriu vynikly převážně smyčce vyrovnanou intonací a přirozenou kantilénou, díky které podtrhla lyrickou rovinu této části. V a cappella pasážích pak sbor dále ukazoval kontrolu dechu a dynamiky. Sólo, kterého se i v Libera me ujal Boris Prýgl, bylo předneseno s mimořádnou hlasovou schopností. Basbaryton zněl pevně, vyváženě a především upřímně bez zbytečné efektnosti.

V pravděpodobně nejznámější částí tohoto Reqiuem, Pie Jesu, se představila Vanesa Čierná. Její soprán vynikl čistým a kontrolovaným vibratem s precizním frázováním, přičemž zachovala intimní charakter této pasáže. Následné Agnus Dei se stalo nejvýraznějším momentem celého díla. Orchestr, sbor i varhany pod vedením Karla Martínka zde vytvořily dramatickou strukturu s vysokou intenzitou, která posluchače plně pohltila.

Po krátké přestávce zazněla Žalmová symfonie od Igora Stravinského. Dílo, které se od svého vzniku roku 1930 řadí k vrcholům neoklasicistní duchovní tvorby 20. století. Stravinskij zde vědomě pracuje s archaickou strohostí, kdy vynechává housle i violy. První část Exaudi orationem mean, Domine otevřely ostré akordické údery žestí, které zaplnily prostory dynamikou a napětím. V Expectans expectavi Dominum se sbor proměnil v dokonale sladěný celek. Fugové vstupy jednotlivých hlasů byly jasné, artikulace čistá a rytmus přesný. Výsledkem byla impulzivní, ale čitelná polyfonní struktura. Během Laudate Dominum gradace rostla přirozeně a vyústila v ohromující závěr Alleluia. Moravská filharmonie Olomouc, která právě vstupuje do své jubilejní 80. sezóny, zde prokázala profesionální souhru a rovnováhu, která podporovala sbor i sólisty a obohatila zvukovou strukturu celého večera, na které publikum v odpovědi reagovalo dlouhým potleskem ve stoje.

Na začátku ve své úvodní řeči děkan Michal Pořízek zmínil: „Dóm sv. Václava je místem, které oslovuje slovem Božím a uměním, jež otevírá srdce.“  Tento večer byl přesným naplněním těchto slov. Hudba skutečně otevřela srdce přítomných a proměnila nedělní večer v duchovní událost.